Chvála mateřství (2018)

Kariéra byla tehdy pro nás sprosté slovo a těmi, kdo o ni usilovali, jsme pohrdali.

Nutnou podmínkou jejich kariérního úspěchu totiž bylo, že sovětskou okupaci Československa nazvali „bratrskou internacionální pomocí“ a že se ve větší či menší míře začlenili do systému nastolenému okupační mocí. Výjimky toto pravidlo jen potvrzovaly. Pro nás ostatní bylo zaměstnání pouze nezbytným způsobem jak vydělat finanční prostředky na skromné živobytí.

Život se pro nás tedy neodehrával v práci, ale především v soukromí, v rodině. Děti stály na předním místě našeho zájmu a jejich zabezpečení a výchově jsme věnovali většinu času. Ono to ani jinak nešlo, protože jsme jich měli šest a to nikoli nějakou neobratností, ale protože jsme je chtěli.

Říkám my, ale měl bych pokorně přiznat, že to byla hlavně moje žena, která toto nadělení nesla na sobě a většinu dne uskutečňovala. Zejména v péči o ty nejmenší byla nezastupitelná, protože znala, ba cítila jejich potřeby, jak já jsem nikdy nebyl schopen.

Být maminkou si zaslouží úctu

Na mně zbylo po návratu z práce hlavně zjednávání pořádku a řešení nepřetržitých konfliktů mezi dětmi, doprovody do hudební školy, třídní schůzky, procházky, výlety, večerní koupání a každodenní čtení pohádek.

Občas toho však bylo i na moji ženu příliš; bývaly doby, kdy byla zoufalá a já jen bezmocně přihlížel a doufal, že to vydrží. I v těchto chvílích se o děti starala s láskou a nedala jim najevo, jak jí je.

Vystudovala při tom vysokou školu a při své pracovitosti by v zaměstnání jistě vynikla. Výchově dětí ale dala přednost svobodně a s jasným vědomím svých životních priorit. Večer se navíc u nás pravidelně konaly filosofické semináře, scházeli se přátelé z disentu a ráno si pro mě občas přijela Státní bezpečnost. Nikdy člověk nevěděl, zda a kdy ho zase pustí.

A proč o tom nyní mluvím? Abych vysvětlil, proč mě vždycky dopálí, když slyším, jak někdo znevažuje mateřství; jak mluví o dětech jako o překážce v kariéře žen, když dokonce vypustí z úst větu, že žena není fabrika rození dětí.

To opravdu není. Žena, která rodí děti, je maminkou a být maminkou si zaslouží úctu a ocenění. Vadí mi, jak je dnes mateřství nedoceněné. Porodit děti, vychovat je, poskytnout jim vzdělání a postavit je do života je těžká a důležitá práce, je to ale jeden z nejkrásnějších cílů, které nám život nabízí. A máme plnou svobodu si ho zvolit.