SMS básně (2018)

Arnošt Goldflam říká, že dlouholetý a oblíbený herec HaDivadla Ján Sedal, který účinkoval i ve filmech, je dobrodruh. „Není to tak dávno, co ho napadl nějaký opilec. Dal mu ránu, Sedal spadl a rozbil si hlavu o chodník,“ vysvětluje Goldflam, „Sedal se musel léčit, a proto nyní nemůže hrát a vystupovat v divadle.“ Ve spolupráci s nakladatelstvím Torst však Arnošt Goldflam vydal sbírku Sedalových SMS básní knižně.

Pro Goldflama je totiž Ján Sedal věrným kamarádem a vynikajícím hercem. „Pracovali jsme spolu léta,“ vzpomíná Arnošt Goldflam, „hrál v mých inscenacích převážně hlavní role a mnohokrát jsme se přeli, ba hádali. Hrál ale vždycky výborně, spoustu věcí vymyslel a celé roky jsme se měli a dodnes máme rádi.“

Ján Sedal prý míval ve zvyku telefonovat i v noci, a tak Arnošt Goldflam začal na noc vypínat mobil. „Pak jsem od něho začal dostávat texty, často to byly i krásné básně v SMS. Já jsem si je vždycky opsal na papírek, s datem, hodinou, kdy mi to přišlo, a uschoval s myšlenkou, že bych mu to někdy nechal vydat v nějaké knížečce, až přijde vhodná chvíle.“

Sedalovy básně přicházely formou SMS i jiným lidem – jeho dceři Johance, ale i dalším kolegům, přátelům a dívkám. Shromáždit všechny verše by si ještě vyžádalo další práci.

V jedné z SMS básní, z 23. srpna 2007, oslovuje Sedal adresáta: „Zlatej Plameni“. „To je překlad mého jména,“ upozorňuje Goldflam a přiznává, že když Sedal kdysi přišel do HaDivadla, začal dramatik a režisér nového herce nejprve nenávidět. „On měl ke všemu poznámky, s ničím nebyl spokojen a já jsem si říkal: My se asi budeme muset rozloučit, to nevypadá dobře.“ Zároveň ale Goldflam vzpomíná, že tehdy v Prostějově bydleli v malých pokojíčcích vedle sebe. „Jednou jsem se vypravil za ním, abych se podíval, jak to v tom svém pokojíčku má. A viděl jsem, že tam nemá nic, jenom postel a ta je křížem hozená uprostřed pokoje a není, jak člověk mívá ve zvyku, bokem nebo hlavou přisunutá ke zdi.“ Postel prý stála uprostřed pokoje jako vor nějakého trosečníka. „Tehdy jsem pochopil jeho duši a jeho povahu, od té doby jsem ho měl rád a mám dodnes,“ přiznává Goldflam.

Naopak Ján Sedal v básni z 9. prosince 2009 píše Arnoštu Goldflamovi: „Mám tě rád, ne marmelád. / Rád jak karamelku, / půlku i vcelku.“ O pár dnů později posílá Sedal formou SMS báseň Bryndzovní kvítí, kterou podepisuje: Johaniss Sedallo. Adresát podotýká, že Sedal sice píše česky, ale je původem Slovák, narodil se v Bratislavě. Dlouhá léta žil v Praze a pak ještě déle v Brně.

30. března 2012 herec konstatuje: „Pro mě už opona spadla / už nevrátím se do HaDivadla.“ Ján Sedal tehdy z HaDivadla skutečně odešel. „To víte, Sedal je z rodu bouřlivých herců, jako býval Opočenský nebo Krumlovský,“ krčí rameny Goldflam, „neměl, jak se říká, sitzfleisch. Ale spolu jsme v divadle vydrželi hodně dlouho a hodně pěkných rolí si zahrál. Bylo mně ctí, že to bylo pod mým režijním vedením nebo aspoň pod mými připomínkami. Herec je to výborný, byl to pilíř souboru,“ uzavírá Arnošt Goldflam.