Rozjímání o tom, co končí, a co začne (2018)

Odpovídá totiž životnímu pocitu, který většina lidí má, protože ví, že něco končí a něco jiného za chvíli začne. A protože letos mezi svátky máme jen dva pracovní dny, času na rozjímání máme dost.

Ruský myslitel Ivan Iljin napsal někdy na zlomu předminulého a minulého století knihu s názvem Blízko nuly. V ní se můžeme dočíst, že jediná pravda v našich dějinách je naše potřeba po lžích a naše jediná svoboda spočívá v tom, s tímto názorem souhlasit.

Protagonista této prózy má starosti o svého souseda, který stále spí. Expert, který se o tom dozví, napíše: Kdyby se pacient probudil, budeme muset všichni zmizet, proto společnost má povinnost, stejně jako tento soused, zůstat ve snu.

Podobnou myšlenku najdeme v „pražské knize“ Ernesta Gellnera. Ten zase napsal, že společenský řád vyžaduje společnou kulturu, tedy jistá zjednodušení, a proto je každá kultura systematickým předsudkem.

Egomani v popředí?

O problémech, které by ve světle samotného rozumu zůstaly otevřené, se proto musí rozhodnout předem, a proto je každá kultura založena na lži. Pravda je totiž na společenském řádu nezávislá a neslouží nikomu, a když se jí nekladou překážky, podkope nakonec respekt vůči všem daným mocenským strukturám.

A čím je naše civilizace složitější, globalizovanější, provázanější, přenos dat rychlejší a mocenská šachovnice, jak napsal Miroslav Petříček, má skoro nekonečně políček, na nichž se hraje velké množství her, může každý tah v jedné z těchto her neočekávaně ovlivnit tahy v řadě vzdálených partijích.

Z klasické šachové hry jsme přešli ke globálním šachům, které jsou velmi těžko pochopitelné, ale role politika v domácí hře zůstává stále stejná. Musí přesvědčit své voliče, že on jediný nabízí to správné řešení, aby mohl být zvolen.

Protože ovšem takové skutečné jednoduché a srozumitelné řešení neexistuje, kultura vládnutí si začne vyžadovat větší lži, které jsou ale v přímém rozporu s názory vzdělanců. Politika, kterou dříve univerzity korigovaly, se začne chovat jako utržená od řetězu a do popředí se dostávají pouze egomani. Tak nějak vypadá diagnóza odcházejícího roku, který končí.

Pokud příští rok nepřinese v naší civilizaci zřetelnější řád, a to, co začne, nebude pochopitelnější pro většinu lidí, propast mezi pravdou a lží, nebo jak se dnes říká fake news, se bude prohlubovat. Filozofové proto hovoří o tom, že stojíme na vlně nového věku, který si zatím neumíme představit.