Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Reflexe: Film! – Skleněný (2019)

Recenze filmů a klíčová témata současné kinematografie v diskusi. Připravili Pavel Sladký a Šárka Gmiterková.

Natočeno 2019. Premiéra 23. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.). Repríza 23. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23.00 hodin).

Lit.: Kos, Martin: Skleněný umí být frustrující a podmanivý zároveň. In web ČRo 3 Vltava, 23. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Komiksový thriller Skleněný režiséra M. Night Shyamalana (Šestý smysl, Znamení, Vyvolený ad.) je občas vypravěčsky průhledný i krkolomný, ale protože mu oproti jiným superhrdinským snímkům leccos chybí a leccos naopak přebývá, je fascinující ho sledovat.

Superhrdinské komiksové adaptace v několika posledních letech spolehlivě plní programy kin stejně jako pokladny společností, jež stojí za jejich výrobou, přičemž finančnímu potenciálu těchto titulů se dokážou vyrovnat patrně jen snímky z nové série Star Wars. Do trendu propojování postav z jednotlivých snímků do společných spektáklů se na první pohled oportunisticky zapojuje i nový film M. Night Shyamalana. Ten po Vyvoleném z roku 2000 a před třemi lety uvedeném Rozpolceném natočil tentokrát Skleněného, v němž se setkává ústřední dvojice z prvního snímku s hlavním hrdinou toho druhého. Možný dojem parazitování na současných hitech by však nebyl k samotnému snímku tak úplně fér. Shyamalanův počin totiž představuje vědomou alternativu k marvelovským a DC vesmírům, přičemž může dráždit tím, jak oproti uhlazeným gigantům působí podivně. Odlišný typ zážitku nicméně neznamená, že by vůči svým konkurentům představoval méněcenný produkt.

Superschopnosti mezi zdmi blázince

Zápletka snímku vychází ze samotného závěru Rozpolceného, kde si David v podání Bruce Willise vytyčí cíl vystopovat a přemoci Kevina Wendella Crumba trpícího roztříštěnou osobností. Ten zůstává po vraždě dvou mladých dívek, které zabila jeho nejnebezpečnější identita se zvířecím pohybem a nadlidskou silou pojmenovaná jako Netvor, ukrytý před zákonem a nadále si ve městě vybírá a vraždí podle něj nečisté postavy. Jejich úvodní střet však místo předpokládaného boje poměrně nečekaně ukončuje příjezd policie a obě postavy se dostávají do mentálního ústavu, kde je Sarah Paulsonová jako doktorka Stapleová svede dohromady s dlouhodobě hospitalizovaným Elijahem alias Panem Skleněným, což ústí v řetězec dalších událostí.

Pozoruhodný na snímku je přitom fakt, že od té doby zůstává zaměřen prakticky po celou dobu na lokální měřítko a je uzavřen se svými postavami mezi zdmi blázince. Vyprávění se tak neposouvá kupředu díky plnění různých dílčích úkolů v cestě za hlavním cílem a akcím napříč rozmanitým prostředím, ale primárně prostřednictvím dialogů. Jednotliví hrdinové mezi sebou navíc často komunikují a interagují nepřímo, takže snímek postupně víc a víc provokuje svou strnulostí. Až do prvního narativního zvratu, jenž posléze rozvíří dynamiku příběhu, se proto do jisté míry dostáváme cíleně na úroveň pohybu neschopných postav a podobně jako ony se můžeme cítit frustrovaně z nedostatku nových podnětů a určitého zapouzdření. Rozhovory s doktorkou řešící otázku existence superhrdinských schopností poté navíc mají efektivní ozvěnu v závěrečném epilogu.

Promyšlený styl je vázaný na jednotlivé postavy

Neméně promyšleným je i styl právě ve vztahu k ústřední trojici hrdinů a odlišným vlastnostem každého z nich. Kromě nápadných obrazových kompozic totiž film na jedné straně pomocí mizanscény šikovně zdůrazňuje limity postav spojené s variací způsobu fyzického ohraničení, o jejichž prolomení usilují. Davidovi tak brání v útěku ocelové dveře společně s vodními tryskami reprezentujícími jeho jedinou slabinu, u Netvora je nahrazují světelné stěny se silnými záblesky, jež ho drží na uzdě, a v případě Pana Skleněného představuje invalidní vozík nespolehlivost vlastní tělesné schránky. Na straně druhé se jednotlivým figurám a jejich hereckým představitelům přizpůsobuje i práce s rámováním. U Pana Skleněného, jehož fyzické nevýhody vyrovnává brilantní myšlení, proto převládají detaily a polodetaily poskytující Jacksonovi důležitý prostor pro hraní primárně tváří, Willisův David je snímán co nejčastěji tak, aby vynikla nezničitelnost jeho těla, a proměnlivé velikosti i úhly rámu napomáhají McAvoyovi při ztvárnění prezentovaných identit a přechodech mezi nimi.

Shyamalan sice přichází s filmem, který je místy vypravěčsky průhledný, kdy lze například poměrně brzy odhalit jeden ze zvratů při závěrečném finále, a pomáhá si i v některých momentech trochu krkolomnými prostředky. Zároveň se ale Skleněný tím, co mu oproti jiným superhrdinským snímkům chybí a co naopak přebývá, stává svým způsobem fascinujícím objektem ke sledování.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů