Jazz na druhou: Vinyl Story – Jan Konopásek (2018)

Barytonsaxofonista a flétnista Jan Konopásek (1931) sice studoval na fakultě strojního inženýrství, ale brzo dal přednost hudbě. Vystupoval v orchestrech Zdeňka Bartáka (1956) a Karla Krautgartnera (1956‒1958) ‒ s ním taky poprvé nahrával na desky.

Když Krautgartner musel svůj orchestr rozpustit, usmysleli si jeho čtyři členové ‒ Jan Konopásek, vibrafonista a saxofonista Karel Velebný, kontrabasista Luděk Hulan a bubeník Ivan Dominák ‒ že dají dohromady malou kapelu. Přibrali kytaristu Vladimíra Tomka od Karla Vlacha a o pár měsíců později ještě trombonistu Arthura Hollitzera. To byl počátek známé skupiny Studio 5.

Luděk Hulan v létě 1958 napsal tento strojopisný náčrt programu souboru: „Pro svoji práci stanovil si kolektiv sólistů Studia 5 tyto ideové zásady: Studio 5 chce především studovat veškerou hodnotnou a výrazově pevnou soudobou světovou jazzovou tvorbu. Na základě tohoto studia chce nejen dobře interpretovat, ale v prvé řadě tvořit. Ve své tvorbě nechce ani abstrahovat, ani zbytečně experimentovat.“

„Nechce též zásadně opomíjet nejdůležitější prvek jazzové hudebnosti, totiž improvizace. Konečně svou existencí chce Studio 5 dokázat, že jazzová hudba vznikající pod tímto zorným úhlem není vůbec typická pro sféru tzv. pásků či výtržníků, nýbrž naopak, že v kulturním životě naší mládeže má svou opodstatněnou platnost.“

První koncert Studia 5 se konal 2. července 1958 v Redutě. První zachovaná nahrávka byla pořízena 7. října 1958 pro Rozhlas, vyšla až roku 1965 na antologii Český jazz 1920‒1960.

Jimmy Giuffre svou skladbu v roce 1947 nazval Four Brothers, ale Studio 5 ji přejmenovalo na Two Brothers ‒ protože v sestavě mělo jen dva saxofony. Původní aranžmá pro orchestr Woodyho Hermana využívalo tři tenorsaxofony (Stan Getz, Zoot Simms, Herbie Steward) a jeden barytonsaxofon (Serge Chaloff).

Repertoár se rozrůstal, ale větší část z něj se bohužel nedochovala. Jan Konopásek na to vzpomíná: „My jsme měli v repertoáru 62 skladeb, to vím dokonce zcela přesně. Docela dost jsme jich nahráli pro Rozhlas, ale kam se poděly, to nevím. Hráli jsme všechny zpaměti, i když některé byly hodně proaranžované. Když jsme šli na Strahově do studia, nahrávání řídil Rudolf Urbanec a hned se nás ptal po partiturách. A my jsme k jeho údivu žádné neměli.“

Stylové rozkročení souboru bylo posíleno poměrně pestrým zastoupením skladatelů. Původní kompozice dodávali Luděk Hulan a Karel Velebný, skupinu zásobovali i další autoři.

Velmi úspěšnou Rokokovou panenku, využívající bachovský motiv, složil Dušan Pálka, tehdy padesátiletý slovenský hitmaker, proslavený svými tangy Nepovedz dievčiatko nikomu či Ešte raz ku tebe prídem.

„Vladimír Dvořák vtipkoval, že Rokokovou panenku napsal francouzský skladatel Du Chanpalka,“ směje se dnes Jan Konopásek. „Když jsme to nahráli, doneslo se to nějak do Paříže k vedení vydavatelství Vogue. Pozvali nás na turné po Francii, a že bychom tam Rokokovou panenku pro desku Vogue mohli znovu nahrát.“

„My jsme ale hned věděli, že nás soudruzi nikam nepustí. Nemohli jsme jet ani potom do Nice, kde jsme měli hrát na jednom pódiu před Coltrane Quartetem. Spočítal jsem si, že mi komunisti takhle zkazili asi patnáct důležitých koncertů.“

Skladbu Tichý pozdrav napsal klavírista Vítězslav Voborník. „Víťa přišel do Krautgartnerova nonetu, tam jsme se poznali. Byl to solidní pianista. My jsme ve Studiu 5 piano neměli, po zralé úvaze jsme došli k tomu, že by to nebylo dobré,“ říká Konopásek.

„Vibrafon s klavírem moc neladí, to je vždycky problém. A my jsme nechtěli kvůli každé drobnosti pořád přelaďovat, takže jsme se rozhodli pro kytaru. Vibrafon, kytara a flétna ‒ to byla dobrá kombinace. Při přejímání skladeb se Kája Velebný specializoval na Modern Jazz Quartet, mně zase imponoval Gerry Mulligan.“

V době, kdy do Československa skoro žádní jazzoví hudebníci nemohli jezdit, byla vítaným zážitkem spolupráce s rumunským klavíristou maďarského původu Jánosem Kőrössym (1926‒2013). Nejdříve Kőrössy přijel s estrádní kapelou, ale když se projevily jeho mimořádné jazzové kvality, další koncert už odehrál společně se Studiem 5.

„Jancsi se tady z ničeho nic objevil a my jsme z něho byli úplně nadšení. Hrál skvěle, byl taky výborný skladatel. Já jsem několik jeho skladeb zaranžoval, ještě v nedávných letech jsem se k nim vracel. On pak v sedmdesátých letech žil v Atlantě, v Georgii. Na Berklee jsem rozepsal aranžmá skladby Čínská pagoda a mělo to mezi studenty velký ohlas.“

V roce 1961 se Studio 5 rozešlo a Velebný s Konopáskem vytvořili nový soubor S+HQ. Konopásek pak také vydal vlastní singl se skladbami Čínská pagoda a Bosá nožka. V létě 1965 Jan Konopásek emigroval, žil v Západním Německu, poté ve Spojených státech, kde mimo jiné účinkoval v orchestru Woodyho Hermana, hrál například na albu Thundering Herd.

Koncem května mu vyšla vzpomínková kniha Jazzová odyssea. Sám o ní v pořadu Vinyl Story řekl: „Před časem jsem byl odměněn Cenou Gustava Broma. Tak jsem jel do Brna, ocenění mi předával Jiří Plocek a hned jsme se velice spřátelili. Tak jsem ho požádal, zda by mi nepomohl se sepsáním mého životopisu. Dojížděl za mnou do Prahy a dávali jsme knížku dohromady. Opravdu to je taková odyssea, protože já jsem se v životě stěhoval osmatřicetkrát.“

Celou historku zveřejnil na svém facebookovém profilu Dušan Radovanovič, vedoucí Archivních a programových fondů Českého rozhlasu. „Ze záznamů jsme zjistili, že nám údajně v roce 1961 nevrátil smoking, který mu dal rozhlas ušít,“ připomíná s úsměvem Radovanovič.

Pan Konopásek si tento týden do rozhlasu přišel vyzvednout dokumentaci svého působení v orchestru. „A z tašky vytáhl – ano, tušíte správně – smoking. Prý, aby nezůstal rozhlasu dlužen, říkal a šibalsky se usmíval, je mu beztak malý,“ dodává Radovanovič. Přečtě si celý jeho status pod fotografií níže.

Tato poznámka Konopáska usvědčila:

V roce 1958 vznikl moderní jazzový soubor Studio 5, kterému dominovali Karel Velebný, Luděk Hulan a Konopásek. Kapela se pak v roce 1960 stala součástí nově zřízeného Jazzového orchestru Československého rozhlasu (JOČRu), vedeného Karlem Krautgartnerem. Právě pro koncerty s tímto uskupením využíval Konopásek inkriminovaný smoking.

A co bude Český rozhlas se smokingem dělat? Momenátlně se jedná o dlouhodobé zápůjčce do pražského Muzea a archivu populární hudby (PopMusea), ve kterém je uloženo více exponátů z jazzové historie.