Prezidentka republiky (2019)

Od ušlápnutých putěk, které samy ani nenačerpají benzín do auta, přes předimenzovaně emancipované dusičky to dotáhly k celkem svébytným stvořením.

Naučily se být samy se sebou, působí konzistentně, dokáží naplnit svůj potenciál, a přitom neztratily emoce – jejich život se nestal soutěží o pračku. Mnohé z nich mají i jasnou vizi, což dřív bývala hlavně doména mužů. Neříkám, že jsou takové všechny ženy, ale je jich dost.

Jednou z nich je podle mě kandidátka na slovenskou prezidentku – Zuzana Čaputová, rozená Strapáková. Její způsob komunikace má pro mě úlevný účinek – vyjadřuje se totiž normálně a srozumitelně.

Bulvár si marně brousí drápy na její soukromý život, Čaputová-Strapáková se s trapáky netrápí. Normálně vysvětlila, proč se s mužem po letech rozešla a teď randí s jiným.

Až budeme mít prezidentku

Normálně rozkryla nejen rozpočet strany, ale i svůj vlastní. A normálně a srozumitelně popsala, proč podporuje registrované partnerství.

Na Slovensku se pravděpodobně blýská na fenomén, který už se na naší politické scéně párkrát zjevil, například v podobě Václava Havla nebo Andreje Kisky. Sázkové kanceláře praskají ve švech. Tahle dáma by byla skutečným reprezentativním prezidentem – ani atribut elegance Zuzana Čaputová rozhodně nepostrádá.

Přemýšlím nad tím, v čem to vázne u nás. Že by česká společnost nedorostla do fáze mít ve vysoké politice ženy, mi jako důvod nepřipadá. Zatím to tak ale není. Možná že moudré ženy tolik necítí potřebu zapisovat se do dějin, neženou se do funkce hlavy státu bezhlavě, což pro muže bývá jednoznačně životní cool trip.

Esoterik by řekl: Muž ve své podstatě život spíš bere, a celý život hledá svou nesmrtelnost, ale žena život dává, a svým způsobem nesmrtelná je.

Takže až budeme mít prezidentku, nebude to z touhy po moci, ale z dobrých důvodů.

Teď by to v Čechách na tuty vyhrál spíš nějaký čaputy.