Miloš Zeman Senát nevyhladoví (2019)

Naposledy tak učinil při návštěvě Karlovarského kraje.

Hlava státu opakovaně zpochybňuje jednu z důležitých součástí parlamentního systému v České republice. Nečiní to při odborných debatách o případných úpravách ústavy. Což by se dalo považovat za normální.

S tím neztrácí čas. Naopak se obrací na občany. Při různých příležitostech se snaží poněkud populisticky vycházet vstříc náladám části společnosti. Konkrétně té, která považuje horní parlamentní komoru za zbytečné vyhazování peněz daňových poplatníků.

Sám dobře ví, že zrušení Senátu je nereálné. Proto vypouští alespoň jedovaté sliny o tom, že instituce, kterou voliči podle prezidenta v podstatě pohrdají, je podle něj hodna zrušení. Toho podle Zemana lze dosáhnout odstřižením od peněz a vyhladověním.

Prezident políček vrátí

Naráží tím na schvalování státního rozpočtu. Je to výlučná pravomoc sněmovny. Ta proto rozhoduje také o tom, kolik financí dostane Senát. Kdyby se v jeho rozpočtové kapitole nenacházelo dost peněz, nemohl by normálně fungovat. Platí to však i o prezidentském úřadu, jak na výrok hlavy státu odpověděl předseda Senátu Jaroslav Kubera.

Také z této slovní přestřelky lze vypozorovat, že vztahy Hradu a horní parlamentní komory jsou napjaté. V době, kdy se Miloš Zeman ujímal poprvé prezidentského úřadu, měl v Senátu hodně příznivců. Byl v něm vítaný host. V neposlední řadě neměl problém prosazovat své návrhy, včetně těch týkajících se ústavních soudců.

V současné době tomu tak není. Někteří senátoři na něj připravují žalobu za hrubé porušení ústavy. Sepsali hned několik Zemanových hříchů, které měl ve svém úřadu spáchat. Zkrátka chtějí ho poslat do politického důchodu.

Stejně jako se Miloši Zemanovi nepodaří vyhladovět Senát, tak senátoři nedokáží zbavit Zemana prezidentského úřadu. Většina z nich pro podání žaloby asi nezvedne ruku. Ve sněmovně rovněž stížnost nenajde dostatečnou podporu.

Proto budou prezident se Senátem i nadále odsouzeni ke vzájemné spolupráci. Ta bude podle všeho drhnout. Jak moc, to naznačuje odmítnutí Aleše Gerlocha jako kandidáta na ústavního soudce.

Jeho velmi nízká podpora vypovídá o debaklu. Zčásti byl způsoben pochybnostmi o Gerlochově morální způsobilosti. Zčásti ho lze vnímat jako políček, který uštědřili někteří senátoři prezidentovi. Ten jim ho při každé vhodné příležitosti vrátí.