Misantrop (2019)

Přidal: Premek |

Duben 6, 2019

Moliére. Rozhlasová adaptace divadelní komedie. Překlad J. Z. Novák. Rozhlasová úprava a režie Vít Vencl. Dramaturg Martin Velíšek. Hudební a zvuková spolupráce Jakub Rataj. Zvuk Dominik Budil.

Osoby a obsazení: Alcest (Kamil Halbich), Filint (Marek Němec), Oront (Martin Pechlát), Celimena (Helena Dvořáková), Elianta (Lucie Štěpánková), Arsinoe (Alena Mihulová), Klitandr (Jiří Maryško) a Akast (Miloslav König).

Natočeno 2019. Premiéra 25. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Lit.: Velíšek, Martin: Molière: Misantrop. Kamil Halbich v adaptaci slavné hry. In web ČRo 3 Vltava, 13. listopad 2019 (článek). – Cit.: Moliérův Misantrop vzrušuje divadelníky a baví diváky více než tři sta padesát let. Právě inscenace této hry otevře také letošní ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Hned 16. listopadu se v Divadle na Vinohradech představí adaptace berlínského Deutsches Theater v režii Anne Lenk. A ani Vltava nezůstává pozadu – ve spolupráci s festivalem znovu zpřístupňujeme letošní adaptaci Misantropa Víta Vencla. Poslouchejte on-line od 13. do 19. listopadu.

Zamilovaný popudlivec, tak zněl titul hry na žádosti o souhlas k povolení k tisku. Nikdy se pod tímto názvem nehrál. A to je dobře, byl by příliš návodný pro výklad této patrně nejzáhadnější Molièrovy hry. (…)

Lit.: Velíšek, Martin: Molière: Misantrop. In web ČRo 3 Vltava, 22. květen 2019 (článek). – Cit.: Nová adaptace jedné z nejslavnějších Moliérových her s Kamilem Halbichem v hlavní roli. Hry, která vzrušuje divadelníky a baví diváky více než tři sta padesát let. Poslouchejte na Vltavě v sobotu 25. května od 14:00 a po odvysílání ještě po dobu jednoho týdne on-line.

Zamilovaný popudlivec, tak zněl titul hry Misantrop na žádosti o souhlas k povolení k tisku. Nikdy se pod tímto názvem nehrál. A to je dobře, byl by příliš návodný pro výklad této patrně nejzáhadnější Molièrovy hry.

A já? Já, zdeptán lží a zbit a zrazen vším
to doupě neřestí a zla teď opustím
a půjdu hledat kout – má-li ho vůbec zem –
kde člověk ještě smí zůstávat poctivcem.

Závěrečné verše bývají přirovnávány ke slavnému šestašedesátému sonetu W. Shakespeara či posledním veršům Gribojedova Hoře z rozumu. Toto srovnání však má jedno velké ale – Alcestova mravní donquijotská maxima jsou ukazována ve hře i v komickém světle, Celimena, do které je tragikomicky zamilován, zdaleka není jen marnivou a vůbec ne hloupou precioskou a názory Alcestova přítele Filinta stojí za vyslechnutí. Zkrátka Misantrop nabízí takové množství výkladů a jejich valérů jako málokterá jiná hra.

Novou rozhlasovou inscenaci připravil režisér Vít Vencl, který je také autorem výrazné adaptace hry. Na výsledném tvaru se významně podílel také hudební skladatel a sound designer Jakub Rataj. A samozřejmě herci, v čele Kamilem Halbichem v roli Alcesta, Helenou Dvořákovou jako Celimenou a Markem Němcem jako Filintem.

Ještě jsem neudělal nic, s čím bych mohl být opravdu spokojený. Molière

Takto si prý o Velikonocích léta páně 1665 posteskl v kruhu svých přátel Jean-Baptiste Poquelin, známější pod jménem Molière. Připomeňme, že tou dobou byl již autorem mimo jiné Tartuffa a Dona Juana. Jenže: Tartuffe byl zakázán a Dona Juana Molière stáhl z repertoáru sám – na doporučení samotného krále. Herec, komediograf a principál herecké společnosti měl spoustu příznivců, včetně panovníka, který jeho hereckou společnost pozval v srpnu téhož roku do Saint-Germain-en-Laye, oficiálně ji přijal do svých služeb a udělil jí titul Troupe du roi au Palais-Royal. Stejně, možná dokonce i více, měl ale Molière nepřátel, v čele se Společností Nejsvětější svátosti.

Ani s osobním životem nemohl být Molière spokojen. V srpnu onoho roku se mu sice narodila dcera, ale vztah s manželkou Armandou byl v troskách. Žili v odloučení, když se Molière usadil v domku na břehu Seiny v Auteil nedaleko Paříže. Další ránu mu přichystal jeho přítel Jean Racine. Autor, jehož dílo Molière pomáhal (a ne bez potíží) prosadit na svém jevišti, odešel na podzim roku 1665 ke konkurenci a způsobil tak divadlu značné škody, zvláště když s sebou odvedl i hvězdu souboru a čerstvě svou milenku, herečku Markýzu Du Parc. Konečně ke konci roku se prudce zhoršil Molièrův zdravotní stav a musel dokonce na dva měsíce přestat hrát.

Pod tíhou všech těchto událostí pracuje na hře, na které si velmi zakládá a která má být jeho mistrovským kusem. Pracuje na ní nezvykle dlouho. První ukázky ze zamýšlené komedie předčítal přátelům již v létě 1664. Hra měla premiéru 4. června 1666. Alcesta hrál Molière, Celimenu jeho žena Armanda. Jejich vzájemný vztah byl veřejným a při této příležitosti také notně pikantním tajemstvím. Do konce sezony byl titul uveden pětatřicetkrát. Molière hrál hlavní roli ve všech reprízách. Podle některých svědectví to nebyl jeho nejoslnivější výkon. Boileau v jednom dopise napsal, že ho hrál s nezapomenutelným, trpkým úsměvem. U dvora se Misantrop nehrál nikdy. Od září zařadil Molière do jednoho večera k Misantropovi nově napsanou frašku Lékařem proti své vůli. Sám v ní hrál hlavní roli. Co to pro nemocného principála muselo být za vypjetí, jistě není potřeba zdůrazňovat.

Přes všechny uvedené okolnosti není radno přeceňovat vliv životních okolností na podobu komedie. Už proto, že část veršů převzal ze své hry Don Garcia Navarský, kterou napsal o pět let dříve, tedy v době před svatbou s Armandou, v čase, kdy svou budoucí ženu bezesporu miloval. A opětovaně. Misantrop také představuje další titul komedie typů. Hlavní postava naplňuje znaky diagnózy v duchu tehdy populární teorie základních temperamentů (sangvinik, flegmatik, cholerik a melancholik). Alcest trpí melancholií, tedy převahou černé žluče, v důsledku čehož vidí všude nepřátele. Zajímavé je, že v době napsání hry byla postava Filinta, která bývá dnes nejčastěji vykládána jako vzor oportunismu, vnímána jako jednoznačně kladná figura, která svými ctnostmi vyvažovala pokřivený charakter Alcesta.

A jsme opět u oné široké škály možných výkladů, kterou tato hra nabízí. Díky ní Misantrop, titul milovaný Voltairem, Rousseauem, Goethem a zatracovaný třeba Proustem ještě dlouho nezmizí ze světových jevišť.

Rozhlasové hry