Portréty – Rudolf Mertlík (2019)

Přidal: Premek |

Květen 17, 2019

Během rozsáhlé amnestie pro politické vězně v květnu 1960 byl na svobodu propuštěn hrdina dnešních Portrétů – Rudolf Mertlík, básník a vynikající překladatel z latiny a řečtiny. Čekala na něj krátká šedesátá léta, kdy mohl vydávat pod svým jménem. Později už to opět možné nebylo. Jeho složitý životní příběh přiblíží historička Petra Loučová, kterou do studia pozval David Hertl.

Natočeno 2019. Premiéra 16. 5. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Lit.: Hertl, David: Rudolf Mertlík. Skvělý překladatel, který komunistům vadil v 50. i 70. letech. In web ČRo Plus, 16. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Písně žáků darebáků, Homérova Odysseia, O lásce a milování – a především Starověké báje a pověsti. To je jen zlomek z díla básníka a překladatele Rudolfa Mertlíka, dnes možná trochu zapomenuté osobnosti české literatury. Zůstalo po něm dílo, které co do rozsahu i kvality patří k mimořádným literárním počinům.

Rudolf Mertlík (1913-1985) byl typickým příkladem člověka, který se vypracoval doslova z ničeho: coby nemanželské dítě vyrůstal u pěstounů a zažil mnoho těžkých chvil (vše převyprávěl v nevydané próze Parchant, která se dochovala v rodinném archivu).

Vydělával si na živobytí tvrdou prací (jeden čas jako pomocný dělník v cementárně v Obořišti u Příbrami, později v různých tiskárnách) a vlivem mnoha nepříjemných životních okolností maturoval až v roce 1937. Studia na vysoké škole přerušila válka a tříleté věznění v nacistickém koncentračním táboře.

Po válce začal naplno překládat z řečtiny a latiny a učil na gymnáziu, už po únoru 1948 byl ale práce zbaven a v letech 1953-1960 vězněn komunistickým režimem za protistátní činnost. Až nedávno vyšlo najevo, že i v době věznění Mertlík překládal pro nakladatelství verše do antologie římských básníků. Nakladatelství tuto knížku vydalo bez uvedení autora…

Překládal 100 veršů denně

Podle vzpomínek Mertlíkova syna Pavla (v letech 1999-2001 ministra financí) byl jeho otec nesmírně pracovitý; překládal od časného rána a jeho denní penzum představovalo převod neskutečných sta veršů z latiny nebo řečtiny do češtiny.

K překladům si vybíral nejen práce stylisticky náročné (Ilias, Odysseova dobrodružství), ale často i nepřeložené nebo přeložené jen zčásti (první souborný překlad Ovidiových Listů milostných). V roce 1969 stál Mertlík u základů dlouholeté knižní řady Antická knihovna.

Politika zasáhla do Mertlíkova života znovu na počátku normalizace, kdy mu bylo opět znemožněno publikovat pod vlastním jménem. Mnoho jeho prací tak vyšlo pod jmény odvážných přátel. Bezvýchodnou situaci vyřešil Mertlík až podpisem „anticharty“ v lednu 1977, i tak se ale poprvé jeho jméno objevilo na knížce až v roce 1980.

Mertlíkovy práce byly často dramatizovány i pro rozhlasové vysílání, nejednou ve hvězdném obsazení (Jan Werich, Petr Haničinec, Jiří Adamíra, Vladimír Ráž, Gabriela Vránová a mnozí další).

Historička Petra Loučová v poslední době objasnila mnohé z málo známých kapitol Mertlíkova života, včetně přesných důvodů jeho věznění v 50. letech nebo zajímavých příčin Mertlíkova „zákazu“ po roce 1970. O tom všem mluví v pořadu Portréty.

Radiodokument