Příběhy slavných značek – Favorit (2019)

V roce 1910 si dva kamarádi, pánové Ambros Swětlik z Opavy a Heinrich Kastrup z Německa, založili v Chebu továrnu na výrobu kol. Název pro ni vymysleli o čtyři roky později. Složili ho z iniciál svých příjmení. S jako Swětlik, K jako Kastrup. Es-Ka.

Hlad po kolech

Tou dobou prodává František Hering z Rokycan kola významných evropských výrobců a sní o tom, že jednou bude vyrábět svoje vlastní. Otevírá si tedy Sportovní závod na opravu a stavbu velocipedů. Jenže přichází první světová válka, poptávka po kolech klesá a pan Hering musí zavřít krám.

Všechno se ale změnilo po válce, kdy byl naopak po kolech velký hlad a panu Heringovi se začala otevírat cesta k uskutečnění jeho snu. Na počátku 20. let si otevřel vlastní dílnu a začal s výrobou kol. Tou dobou chtěli zvýšit výrobu i Swětlik s Kastrupem.

Rokycanům vládnou velocipedy

A tak se všichni tři spojili a v roce 1922 vznikla v Rokycanech továrna, která o něco později dostala název „Tripol-Hering a.s., továrna na velocipedy“. Montovala se v ní kola značky Tripol ze součástek chebské Esky. Majitelé se ale časem nepohodli, po 12 letech se firma rozpadla a každý si šel po svém.

Eska si v Rokycanech postavila novou výrobnu a svým kolům ponechala název Tripol. František Hering koupil původní areál a začal vyrábět konkurenční kola značky Velo-Tudor. Od té doby v Rokycanech vyráběly kola továrny hned dvě. A obě prosperovaly, protože o jejich výrobky byl mezi válkami obrovský zájem.

Jedno město, dvě značky

Po znárodnění veškerého průmyslu včetně drobných podnikatelů bylo „shora“ rozhodnuto, že kola se v Rokycanech budou vyrábět i nadále. Montovala se cestovní kola Tripol a Tudor, ale na spadnutí byla už i produkce kol závodních.

Rodila se totiž tradice Závodu míru, pro jehož první ročník se musela kola dovézt z ciziny. Pro komunisty to byla nejen sportovní akce, ale hlavně i akce s velkým politickým nábojem. Závod míru se stal největším amatérským etapovým podnikem na světě.

Závod míru s Borcem

První rokycanské kolo pro Závod míru s přehazovačkou a čtyřkolečkem, vážilo 9,5 kg. V roce 1950 jich v Rokycanech vyrobili necelou dvacítku. A jak se měla nová sportovní kola jmenovat? Borec. To navrhovali soudruzi z ministerstva.

Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina. Chceš-li letět jako šíp, kup si kolo Favorit!

Naštěstí ale ředitele továrny napadlo lepší řešení: Čezeta na počátku 50. let vyráběla řetězy Favorit. To by byl název pro kola podstatně vhodnější, ne? A tak se taky stalo.

Který známý výtvarník navrhl design značky? Co všechno se vyhrávalo na kolech Favorit? Jaký druh kol se vyráběl do převratu a kdo vlastní značku Favorit dnes?