Je Babišova schůzka s prezidentem „mission impossible“? (2019)

Kvůli němuž Andreji Babišovi hrozí, že se bude muset napříště opírat vedle hlasů KSČM ve sněmovně také o klub SPD?

A tomu by se chtěl vyhnout. Jak kvůli renomé uvnitř Evropské unie, tak proto, že mu aspoň občas musí Tomio Okamura připadat coby prezidentovi bedlivě naslouchající. A to by vliv Miloše Zemana na vládu samozřejmě dále posilovalo.

Premiér by tedy upřímně rád udržel v kabinetu sociální demokraty a milerád jim s ministrem kultury vyhověl. Jenže co s tím, že prezident právě toto jednoznačně odmítá? Ale na druhé straně si možná přece jen cosi podobného kompromisu představit lze. Zřejmě však nikoli v podobě výměny ministerstev mezi vládními stranami, to údajně Miloš Zeman také odmítá.

Babiš tudíž musí nabízet cosi jiného. Přinejmenším to, že se šéf ČSSD Jan Hamáček vzdá nominace Michala Šmardy na ministerské křeslo. A člověk by nesměl prezidenta znát, tedy nikoli osobně, ale jaksi „podle skutků“, aby si domyslel, že bude třeba přihodit ještě něco.

Hlava státu má v téhle věci příslovečných trumfů v ruce zkrátka víc a jen tak se jich nezbaví. A veřejnost se dost možná nikdy nedozví, co všechno je za případným kompromisem, když už tak ujednání budeme říkat.

Málem v obležení

A nezapomínejme, že k němu také nemusí dojít. Prezident si je jist, že na něj Babiš kompetenční žalobu nepodá. Protože kdyby nastala zase trochu jiná situace, a k tomu dnes není daleko, třeba by ho – ejhle – do čela vlády znovu prostě nejmenoval.

Nu a když už Babiš na své přání za Zemanem jde (den předtím, než se má prezident pokusit usmířit předsedu Hamáčka s ministrem Staňkem, který ovšem mezitím na sociálních sítích do stranického šéfa i širšího vedení nevybíravě pere), pak asi ne jen na podvečerní kafe. Nýbrž s nějakým reálným plánem.

Zatím úspěch neměl, ale řekněme, že se také horlivěji nesnažil. A uvidíme záhy, jestli přepne na vyšší výkon a udělá na prezidenta dojem. Anebo už se začal smiřovat, že bude cosi jako rukojmí prezidenta, komunistů a okamurovců. A bude proti sobě mít Unii, domácí manifestace, a možná i justici.

Dohromady na jednoho politika, třebaže kompromisního, až až.

Autor je komentátor Českého rozhlasu