Host ve studiu – Kamil Musílek (2019)

Můžete říct, co to je za ocenění? Já pouze vím, že je za chemii. Tedy chemie je váš obor?
Ano, je to tak. Je to konkrétně za medicinální chemii nebo česky řečeno farmaceutickou chemii, kterou jsem vystudoval v Hradci Králové. Tato cena se uděluje lidem do 12 let po absolvování Ph.D. Já jsem těsně na té hranici, takže jsem velmi rád, že se to podařilo. Jde o velmi prestižní ocenění, které dostává ročně jeden člověk v akademické sféře a jeden člověk v průmyslu. A já jsem se umístil na druhém až třetím místě v letošním ročníku.

Takže si toho ocenění vážíme.
Ano, je to velmi prestižní ocenění. Jsem velmi rád, že se mi podařilo získat.

Při vědeckém bádání v medicíně se věnuji zejména třem tématům. To znamená antidota, Alzheimerova nemoc a teranostika. prof. PharmDr. Kamil Musílek, Ph.D., první Čech, který obdržel prestižní ocenění Young Medicinal Chemist in Academia

Pojďme představit vaši vědeckou kariéru. Čím se přesně ve vědě zabýváte?
Jsem vzděláním farmaceut, vystudoval jsem Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové, potom jsem tam absolvoval Ph.D. program a následně jsem pracoval na Univerzitě obrany a nyní na Univerzitě Hradec Králové na Přírodovědecké fakultě. A celou tu dobu se zabývám nějakým výzkumem. Základy byly asi na univerzitě v Heidelbergu, kde jsem byl na stáži pět měsíců. Tam jsem dělal diplomovou práci a následně se rozhodl udělat Ph.D. Tam byly základy mé vědecké kariéry. Bavilo mě to, dařilo se mi, takže jsem pokračoval.

Tedy v Heidelbergu jste se rozhodl, že budete vědec?
Po návratu jsem se rozhodl, že se pokusím o doktorský studijní program.

Čím jste chtěl být jako kluk? O čem jste přemýšlel?
Upřímně, úplně si nevzpomínám. Ale věřím, že to byly profese, které inspirovali rodiče nebo prarodiče. A rozhodnutí studovat farmacii a následně se věnovat přírodním vědám vzniklo na gymnáziu. Absolvoval jsem povinné praxe v lékárně, ale tam jsem si ověřil, že to není úplně super pro mě, že budu raději vědecky bádat.

A čemu přesně se tedy v tom vědeckém bádání věnujete?
V podstatě se jedná o tři témata. Téma, které dělám nejdéle, se odborně nazývá antidota proti bojovým chemickým látkám, laicky řečeno. Jsou to látky, které vás vyléčí v případě, že vás někdo otráví nějakým pesticidem nebo nějakou bojovou látkou. V poslední době víme, že to není úplně nereálné v současném světě. Druhým tématem je Alzheimerova nemoc nebo obecně neurodegenerativní onemocnění. Tam se snažíme vyvíjet nějaké chemické molekuly, které možná budou moci v budoucnu tuto nemoc léčit. Je to běh na dlouhou trať, takže těžko říci. A třetím tématem jsou teranostika, to znamená terapie a diagnostika dohromady proti nádorovým onemocněním. Což je také palčivé téma, které dnešní společnost trápí.

Asi na to nejste sám, k tomu je jistě potřeba nějaký vědecký tým.
Ne, nepracuji na tom sám. Stojí za tím zhruba 20 lidí, kteří jsou u nás na katedře chemie na Přírodovědecké fakultě. V širším konsorciu je to možná 60 lidí, našich spolupracovníků z různých institucí jak v Hradci Králové, tak v Praze, i v zahraničí. Takže ten tým je velký a rozhodně nejde jen o mou práci. Jsou to výsledky práce celého týmu.

Touží každý vědec mít po tom výzkumu, po tom běhu na dlouhou trať, mít na konci v ruce nějaký preparát, který, který by fungoval a léčil?
Zcela jistě by to byla třešnička na dortu. Na druhou stranu nevím, jestli je to úplně reálné. Je dobře známý příklad profesora Holého, který se toho dočkal ještě za svého života, ale těžko říci. Jeho léky na nemoc AIDS se dnes léčí celý svět.

Může při tom bádání hrát roli i náhoda? Protože všichni známe případ pana Fleminga, kterému preparát zplesnivěl v laboratoři a získal penicilin.
Stát se to může. Ve výzkumu biomedicíny jsou tyto náhody méně časté, většinou se jedná opravdu o solidní výzkum. Maximálně se nám podaří objevit třeba nějaký meziprodukt chemické syntézy, který potom dále rozpracováváme, protože má například zajímavou biologickou aktivitu. Ale spíš se jedná o exaktní vědu. To znamená, že náhody jsou, ale málo časté až mizivé, řekl bych.

Už jste měl někdy štěstí v tomto směru?
Štěstí je potřeba vždy, protože hraje svoji roli, jestli se něco podaří nebo nepodaří, a jakým způsobem se to podaří. Štěstí jsem měl určitě v tom, že jsem dělal vždy zajímavou práci a ta mi nesla nějaké ovoce, nějaké výsledky, které byly zajímavé. A podařilo se nám je publikovat a patentovat. Měl jsem rozhodně štěstí na kolegy se kterými jsem spolupracoval a spolupracuji. Ti mě přivedli na nové myšlenky. Moc si vážím toho, že jsem s nimi mohl pracovat na různých tématech.

Kolik patentů máte na svém kontě?
Aktuálně čtyři patenty a máme podané další dvě patentové přihlášky.

A to se vše týká léčiv a léků?
Ano, jedná se o malé chemické molekuly, v podstatě potenciální léky. Možná, že z nich někdy léky budou, možná, že ne. To ukáže čas. A týká se to těch třech témat, o kterých jsme mluvili. To znamená antidota, Alzheimerova nemoc a teranostika.

Stejně mě zajímá, jak dlouhá je cesta od onoho ukončeného výzkumu k uvedení nějakého preparátu na trh. Kdy bude skutečně lék zachraňovat životy.
Ta cesta je velmi komplikovaná a mimořádně klikatá. Protože samozřejmě investovat z pohledu firmy do nové chemické molekuly, která by se mohla stát lékem, stojí veliké finance. V ČR je takových firem minimum, takže člověk by musel hledat v zahraničí. A je to velké riziko pro onu firmu, když prostředky investuje, může se ukázat, že bude potenciální látka nebezpečná, toxická a nebude dotažena do finální podoby nějakého léku, který by šel koupit v lékárně. Není to jako se softwarem u mobilu, protože tam se maximálně ten telefon rozbije. Kdežto onen lék může trvale poškodit zdraví člověka. Je to opravdu velmi komplikované, než lék projde všemi preklinickými a klinickými testy, než se dostane k finálnímu pacientovi.

Kolik času trávíte v laboratoři: A jaký jste táta, protože máte tři děti? A jaký jste manžel, rodina po vás musí tesknit, ne?
Rodina by určitě řekla, že jsem neustále v práci včetně večerů a víkendů. Není to vždycky tak, snažím se jim věnovat rozumný čas, ale jsem opravdu velmi vytížen. V laboratoři trávím nyní minimum času, samozřejmě s kolegy konzultuji výsledky výzkumu, které tam vznikají. Ale jsem v uvozovkách kancelářská krysa, která se stará o management týmu, řízení lidí, získávání projektů, hledání finančních zdrojů na výzkum. Protože jde o velmi nákladný výzkum.

Nestýská se vám po opravdové práci v laboratoři?
Velmi se mi po tom stýská, rád bych se jednou do laboratoře vrátil. Ale při té byrokratické zátěži, kterou máme tady v ČR, to asi není úplně reálné a momentálně to není možné.
Ale práce v laboratoři je pro každého vědce to nejdůležitější, to je nejzajímavější. Každého baví vytvářet vlastníma rukama nějaký reálný výsledek, na který si může sáhnout.

Přeji vám krásné léto a vás vaše práci stále baví. Prof. Kamil Musílek z Univerzity Hradec Králové, který jako první Čech získal prestižní cenu za chemii, byl dnes naším hostem. Moc gratulujeme a blahopřejeme.
Děkuji. Na shledanou.