Sex a lži (2019)

Pro Leïlu Slimani není sex a emancipace nové téma. Už ve svých prózách Něžná píseň a V lidožroutově zahradě se zabývala jejich provázaností na poli fikce. Tentokrát se však rozhodla nechat promluvit samotné Maročanky. Kniha byla natolik úspěšná, že jí nakladatelství Les Arènes nabídlo, aby se společně s kreslířkou Leatitií Coryn vydala do Maroka a vytvořila její komiksovou podobu.

Slimani vyprávění zahajuje setkáním s téměř čtyřicetiletou Núr, která za ní přichází po čtení do kosmopolitního hotelového baru, kde je možné si bez problémů nejen objednat koktejl a zapálit cigaretu, ale začít i rozhovor jako ze seriálu Sex ve městě. Jenže Rabat roku 2015 stejně není New York před deseti, dvaceti ani mnoha dalšími lety. Řeč je tak především o životě ve lži, kterou na ženách od narození vynucují marocký stát i rodina. Ta lež je poměrně jednoduchá a nepřekvapivá. Pokud je Maročanka svobodná, tak je panna. Pokud tomu tak není, stejně tomu tak je, protože jinak hrozí opovržení, vězení a v mnoha případech i vyloučení z rodiny a „slušné“ společnosti. Přesto Maročanky sexuálně žijí, mají trvalá partnerství s muži, ale i ti před nimi neváhají opakovat, že až přijde na manželství, chtějí panny a po svatební noci zakrvácené prostěradlo coby důkazní materiál.

Toto celospolečenské pokrytectví je živnou půdou pro sexuální obtěžování a znásilnění. Jestliže je žena nebo dívka v Maroku znásilněna, téměř nikdy nejde na policii, protože má v živé paměti případ dívky, která byla donucena provdat se za násilníka. Také stále více žen zůstává svobodných podobně jako fanynka, která přišla za Slimani. Jejich svobodu vnímá společnost jako ohrožení a vylučuje je na okraj, kdy je pro ně komplikované uzavřít i nájemní smlouvu na byt. Vyprávění prokládá Slimani úryvky z marocké legislativy (věnující se více ženské morálce než mužské) a projevy feministické teoložky nebo politiků a akademiků.

Je poměrně těžké převést esej do komiksu tak, aby to nepůsobilo samoúčelně. Alba jako Sex není zadarmo nebo Ovoce poznání ale dokazují, že možné to je, pokud má autor dostatečně široký faktický základ, který dokáže poutavě a s jasným názorem předat. A právě to je kámen úrazu komiksu Sex a lži. Slimani se nedaří stylizovat a dialogy se ženami někdy znějí jako strojený úryvek z odborné četby, pointování je často vágní a některé reálie zůstávají nesrozumitelné. Přitom téma je nesporně zajímavé a nové a Maročanky, i když anonymně, o něm chtějí mluvit.

Nedotaženým scénářem pak trpí kresba Coryn, jejíž panely mluvících hlav rozřeďují především vzpomínky žen na dětství a mládí. Nejpovedenější ve výsledku zůstává kresba špitající trojice žen z obálky. Její mnohoznačnost, tajemství, ale také blízkost žen naznačující solidaritu ukazují, jaký by komiks za ní mohl být, bohužel ale není.

Leïla Slimani & Laetitia Coryn: Sex a lži, přeložila Sára Vybíralová, 108 stran, Argo (2019).