Mozaika – Jiří Havelka (2019)

Množství času strávené spolu i bez sebe, aktuální osobní rozpoložení i nálada dne – to všechno jsou proměnné, které ovlivňují výsledný tvar improvizovaného představení Stand’artní kabaret. I letos ho divadelní soubor VOSTO5 hraje před zaplněnou strání na festivalu Letní Letná.

Jak říká člen vostopětky a také režisér a pedagog Jiří Havelka, i improvizace chce – podobně jako hra na hudební nástroj – trénink.

Když nehrajeme příliš často, uchylujeme se k osvědčeným metodám, což celkovému tvaru nepřináší nic dobrého.

Nic dobrého nepřináší ani zbrklé hodnocení právě odehraného představení. „Často máme úplně jiné pocity než publikum. Lidi se baví, ale mně to přijde banální, bez děje, vtipy na první dobrou. Odvykli jsme si proto reagovat na představení hned po jeho skončení,“ poukazuje na situace, které v šatně někdy vedly až ke zbytečným vzájemným výčitkám.

Jiří Havelka studoval režii alternativního a loutkového divadla na DAMU u Jana Schmida, zakladatele a uměleckého šéfa Studia Ypsilon. I díky tomu má blízko právě k improvizaci. „Zjišťuju, že čím jsem starší, tím víc mi improvizace udržuje pulz krve, jsem jako na jehlách,” říká s tím, že ho zajímá vstup do rizika  například moment, kdy je třeba najít při přípravě představení novou cestu, protože ta stará se záhy ukázala jako slepá.

Ten náraz bývá žádaný

Jako režisér pracoval Havelka se soubory Dejvického divadla, Národního divadla, Divadla Na zábradlí, Slovenského národního divadla či brněnského HaDivadla. O setkání s novým hereckým prostředím mluví jako o potřebném vyvedení z komfortní zóny. „Ten náraz bývá silný, vyhodí mě z kolejí. Ale je to žádoucí náraz, který nás všechny udržuje v živoucnosti.“

Kromě herecké a režisérské práce se Jiří Havelka věnuje i vyučování na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, kterou od roku 2011 až do letoška vedl. Zklidnění a zakořenění, které mu v této pozici věštil někdejší vedoucí Josef Krofta, se opravdu dostavilo. „Byla to pro mě kotva, kolektiv pedagogů a způsob výuky a života na katedře byl pro mě zásadní. Zároveň jsem ale cítil, že se mi nedostává nových nápadů. Tahle katedra ale musí stát na permanentní změně,“ poukazuje na fakt, že právě pohyb a změna jsou podstatou herectví pojmenovaného jako alternativní.

Učení, včetně toho, jak v dospělém věku zacházet s hravostí, se ale vzdát nechce. „Na DAMU jsem otevřel nový režijní ročník. Nedokážu si představit, že bych se odstřihl a nebyl tam.“

Jaký má Jiří Havelka vztah k fyzice, co se mu nejvíc líbilo na režírování v zahraničí, kam chodí rád do divadla a jak bude vypadat film natočený podle inscenace Společenství vlastníků, které Havelka připravil se souborem VOSTO5? Poslechněte si celou Vizitku.