Ilustrovaný muž (2019)

Přidal: Premek |

Srpen 31, 2019

Ray Bradbury. Kompletní audiokniha. Překlad Jarmila Emmerová, Jiří Hanuš, Petr Kotrle, Zdeněk Volný a Stanislav Švachouček. Hudba Dominik Renč. Cover Milan Malík.

Čte Jaromír Meduna.

Natočeno 2019. Vydal Albatros Media, Kniha Zlín v roce 2019 (celková délka 10 hod. 24. min.).

Obsah: Obsah: 1. Prolog (14:40), 2. Savana (38:57), 3. Kaleidoskop (27:30), 4. Karta se obrátila (38:39), 5. Silnice (11:58), 6. Poutník (36:56), 7. Dlouhý déšť (40:48), 8. Astronaut (34:02), 9. Lampiony (53:41), 10. Poslední noc světa (10:40), 11. Psanci (41:13), 12. Žádná konkrétní noc ani ráno (29:52), 13. Liška a les (45:45), 14. Návštěvník (39:08), 15. Míchačka na beton (56:56), 16. Marionety a, část 19 (20:45), 17. Město (21:22), 18. Nultá hodina (29:51), 19. Raketa (29:02), 20. Epilog (2:24).

Pozn.: Jsou příběhy, které žijí vlastním životem. Právě takové na sobě nosí záhadný Ilustrovaný muž. Celé jeho tělo pokrývají tetování, která vytvořila dávno zmizelá čarodějka snad z jiné planety. Bezejmenný vypravěč se setká s Ilustrovaným mužem a nahlédne do výjevů, které se mu odehrávají před očima. Ty po svém vylíčí – osmnáct příběhů, osmnáct ilustrací.
V roce 1951, rok po vydání Marťanské kroniky, vychází sbírka Raye Bradburyho Ilustrovaný muž. Třebaže v pořadí druhá, jde o první autorovu sbírku, jež představila jeho triumfální vypravěčské umění v překvapivých podobách od hororu přes science fiction až po fantasy a poetickou vizi. Bradbury sbírku volně propojil setkáním s Ilustrovaným mužem, jemuž se na těle odehrávají příběhy, vytetované dávno zmizelou čarodějkou, snad pocházející z jiné planety. Autor do těchto výjevů z celého vesmíru během jediného setkání vhlédl, aby je pak po svém vylíčil. Osmnáct ilustrací, osmnáct příběhů…

Lit.: Vavrečka, Lukáš: Ilustrovaný svět budoucnosti. In web Naposlech.cz, 28. 8. 2019 (recenze). – Cit.: Sbírku osmnácti povídek pod přiléhavým názvem Ilustrovaný muž vydal Ray Bradbury v roce 1951, tedy rok po své Marťanské kronice. Je stále fascinující, jak organicky se mohou prvky vědeckofantastického žánru mísit s prvky magickými. Tím spíš, že hodnota povídek tkví především v jejich morálním, filozofickém nebo obecně lidském rozměru. Sehrávají tak do jisté míry úlohu bajek, pro jejichž podání Bradbury zvolil takové vědecko-magicko-realistické „ilustrace“, které daly vyniknout jejich poslání v plném rozsahu a zároveň povýšily text na literárně imaginativní dílo.

Rámec vyprávění je zde velice jednoduchý, a přitom dává čtenáři či posluchači jasně na srozuměnou, jakého typu budou autorovy příběhy: vypravěč rámcového příběhu se setkává s mužem, jehož celé tělo pokrývají tetování. Detailní umělecká vyobrazení, která se dávají do pohybu, když se ilustrovaný muž pohrouží do spánku. Jednotlivé povídky pak demonstrují příběhy, jež se v těchto ilustracích odehrávají.Česky vyšel tento soubor poprvé ve vydavatelství Plus v roce 2017 a na jeho překladu je podíleli Jarmila Emmerová, Jiří Hanuš, Petr Kotrle, Zdeněk Volný a Stanislav Švachouček. V témže překladu o dva roky později vyšla zásluhou Knihy Zlín i více než desetihodinová audiokniha opatřená (stejně jako knižní vydání) obálkou Milana Malíka.

V řadě s touž grafickou úpravou jde v nakladatelství Plus / Kniha Zlín již o čtvrtý audioknižně bradburyovský počin (pokud nepočítáme Strom duchů v podání Igora Orozoviče). Ilustrovanému muži tedy předcházely v tomto pořadí Marťanská kronika (četl Martin Siničák), 451 stupňů Fahrenheita (četli mj. Jaromír Meduna, Tereza Bebarová, Jan Hartl nebo Jiří Lábus) a Temný karneval (četli Martin Hruška a Miloslav Mejzlík). V téže edici se tedy vystřídalo nemálo interpretů, avšak při práci na audioknižní podobě Ilustrovaného muže sáhla režie opětovně po hlasu Jaromíra Meduny. A udělala dobře.

Medunův laskavý a smířlivý tón výborně ladí s atmosférou či apelem jednotlivých příběhů. Dokáže být sentimentální, naplněný steskem, umí vyvolat pocit vzdálenosti a odloučení (v místě i čase), nebo zahrát na humoristickou strunu. Pouze škoda, že při střihu zůstalo několik drobných nešvarů v podobě replik pronesených s takovou emocí, která nekoresponduje s následným přípodotkem; snad jako by nebyl čas se zastavit a zkusit to znovu.

O nosná hudební témata, která atmosféru knihy až překvapivě silně podporují, aniž by pod četbou jakkoli rušila, se opět postaral Dominik Renč. Ačkoli toto není úplně přesné: jde totiž v mnohých případech o tytéž hudební stopy, které byly použity (opakovaně) v dramatizaci 451 stupňů Fahrenheita, což může posluchače trochu zamrzet – anebo také zmást, jelikož je bude mít dokonale srostlé s poetikou úplně jiného příběhu. Připomeňme si jisté zklamání, když Jiří Horčička pro dramatizaci Hrabě Monte Christo v roce 1983 použil tytéž skladby Vladimíra Truce jako pro Vojnu a mír z roku 1978.

Co však musím ocenit, je práce se zvukovými efekty, které opět ani v nejmenším neruší (ani když jde o dlouhé plochy šumícího deště), naopak umocňují tísnivý, nepříjemný pocit, který pak čtenář o to více sdílí s hrdinou příběhu.

Mluvené slovo na zvukových nosičích