Naučíme Evropu, co je demokracie (2019)

Z pohledu Čechů to není žádná sláva. Tuzemská kandidátka Věra Jourová bude místopředsedkyní, ale tím dobré zprávy končí. Její nově vytvořený rezort se jmenuje „hodnoty a transparence“.

Podle slov samotné komisařky půjde hlavně o kontrolu voleb a nezávislosti médií, k tomu boj proti dezinformacím. Bylo by to možné dokonce považovat za dobrý vtip už z toho důvodu, že právě v Česku pobíhají statisícové demonstrace kvůli ohrožení demokracie současnou vládní garniturou.

Podstatnější je však okolnost, že funkce místopředsedy pro hodnoty nepropůjčí svému nositeli žádný velký vliv. Do značné míry připomíná ministra pro ochranu lidských práv, který svého času patřil k české vládě, pro své bezvýznamné portfolio však byl nedávno odsunut na úroveň sekčního šéfa někde v hlubinách státní administrativy.

Návrh je tedy zklamáním a mnozí tuzemští politici dávají najevo svou nespokojenost. Obecně vzato, státy Visegrádu vstoupily do skládání nové komise s velkými nadějemi. Sice s předchozí Junckerovou komisí vedly mnohé spory, jejich vládní strany však nakonec pověřily své europoslance, aby hlasovaly pro novou předsedkyni von der Leyenovou. Proto je přirozené, že se za to dočkali protihodnoty zvláště Poláci.

O čem čeští politici v Bruselu jednali?

Šestadvacet poslanců Práva a spravedlnosti bylo rozhodujícím závažím pro většinu devíti hlasů, s níž získala von der Leyenová svou funkci, a tak není divu, že se jejich kandidát stal komisařem pro zemědělství, který rozděluje z evropského rozpočtu nejvíc peněz.

Podobnou úlohu sehrálo také třináct poslanců strany Fidész Viktora Orbána, a proto také Maďaři dostali, co žádali, tedy post komisaře pro rozšíření a přeshraniční spolupráci, který mimo jiné dohlíží nad migrací.

Dosavadní slovenský komisař Maroš Šefčovič má v Bruselu dobré jméno, a tak dostal strategicku pozici superúředníka, tedy místopředsedy pro komunikaci uvniř evropských institucí. Na Čechy se prostě nedostalo, i když vládní strana ANO svých šest hlasů pro von der Leyenovou rovněž odevzdala.

Premiér Andrej Babiš i ministr zahraničí Tomáš Petříček veřejně mluvili o tom, že by chtěli nějaký ekonomický rezort, ale teď musí akceptovat místo, o které původně neměli zájem, byť ocukrované pozicí místopředsedkyně. Tím vzniká otázka, o čem vlastně zdejší politici v Bruselu vůbec jednali.

Není pochyb, že zdejší vyjednavači byli v prekérní situaci. Ve chvíli, kdy se rozdělují posty, se nevyplácí jít do otevřeného střetu, a jak poznali polští a maďarští lídři, spíše stojí za to sehrát roli ztracených synů, kteří se právě vracejí do otcovského domu.

Z opačné strany to poznali Rumuni, jejichž vládní socialistická strana stíhaná dotačními skandály vsadila na konflikt s Bruselem. Nejen prohrála evropské volby, ale bude se muset spokojit s méně významnou funkcí eurokomisařky pro dopravu, namísto dosavadního regionálního rozvoje s druhým největším rozpočtem.

Češi tedy hráli kartu dobrých vztahů, přesto se při rozdělování postů v Bruselu dostali na pozici Rumunska či Litvy, jejichž exekutiva nevychází s Bruselem nejlépe. Tak nějak jsme v Bruselu propadli mezi židlemi.

Autor je komentátor serveru Echo24