Příběhy 20. století – Ondřej Tichý (2019)
V dnešním dokumentu zpracoval Mikuláš Kroupa vyprávění sedmačtyřicetiletého důstojníka české armády. I jeho otec sloužil v armádě, ale lidově demokratické u vojenské kontrarozvědky. Vyprávění Ondřeje Tichého bude nejen o jeho otci, ale i o tom, co se mu přihodilo týden před sametovou revolucí ve třídě na gymnáziu. Spolužáci ho odsoudili jako velezrádce socialistické vlasti.
Natočeno 2019. Premiéra 3. 11. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Lit.: Kroupa, Mikuláš: Přišel do třídy, kde o něm spolužáci hlasovali, stal se pro ně zrádcem socialismu. In web ČRo Plus, 3. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dne 9. listopadu 1989 hlasovali studenti čtvrtého ročníku gymnázia v Táboře na pokyn ředitele školy a třídní učitelky pro okamžité vyloučení nepřítomného studenta Ondřeje Tichého ze všech studentských organizací.
Tichý se totiž dopustil nanejvýš zavrženíhodného činu: zradil socialismus, emigroval do Západního Německa. Bylo třeba ho veřejně a před celou třídou odsoudit. Studenti se báli, že by si mohli vykoledovat problémy u maturity a nemuseli by se dostat na vysoké školy.
Pro vyloučení hlasovalo třicet studentů, jeden – nejlepší kamarád Ondřeje – se zdržel hlasování. Asi za hodinu do třídy vstoupil nic netušící Ondřej, který zaspal. Den před tím se vrátil z dlouhé cesty od tety, která žila v Německu. Podle cestovní doložky se v Západním Německu zdržel o šestnáct hodin déle. Zdržela je závada na autě, odešel jim chladič ve škodovce. (…)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Ondřej Tichý zaslal redakci omluvný dopis a vysvětlení ke svému svědectví:
„Tu vzpomínku, kterou popisuji v příspěvku, jsem měl v této podobě uzavřenou a vyrovnanou třicet let. Jsem rád, že někteří bývalí spolužáci na vzpomínku zareagovali a já se mohu touto cestou omluvit těm, kterým ta vzpomínka křivdí, u hlasování nebyli nebo se jich dotkla jinak.
Kromě prvního dne, o kterém hovořím, jsem se během následujících 14 dnů po mém pozdním návratu ze západního Německa s frázemi „třídní kolektiv odsoudil“ a „místní organizace SSM odhlasovala“ včetně výsledků hlasování setkal ještě několikrát u bývalého ředitele, zástupce a některých profesorů. Ředitel měl dokonce zápisy o vyjádření třídního kolektivu a o hlasování místní SSM k mému případu položené na stole pokaždé, když si mě do ředitelny zavolal.
Pár spolužáků se u mě během těch dní zastavilo s omluvou, že kvůli svojí budoucnosti odsoudili mou emigraci, protože mysleli, že už mně to neublíží, když jsem prý zůstal v Německu. Samozřejmě, že pokud se nehlasovalo v celé třídě, ale jen mezi skalními svazáky nebo ad hoc svolanými zástupci třídních výborů, mohou být vzpomínky na ty dny různé.
Chci se omluvit všem bývalým spolužákům i profesorům, kteří s tehdejší mašinerií neměli nic společného, za to, že jsem je zranil mojí nevědomě nepřesnou vzpomínkou. A za příležitost osvěžit pravdu v událostech starých třicet let děkuji.“
Jakožto bývalí spolužáci pana Ondřeje Tichého (táborské gymnázium – IV.B) prohlašujeme, že v publikovaném článku autorů Mikuláše Kroupy, Květy Dvořáčkové a Kristýny Himmerové, který nese název „Pro spolužáky se stal zrádcem socialismu. Život mu zachránila revoluce“ byly uvedeny nepravdivé informace. Jedná se o uvedené hlasování o vyloučení spolužáka O.T. ze všech studentských organizací. Žádné hlasování popisované v článku nikdy neproběhlo. Autor článku se ani nezabývá faktem, o jaké studentské organizace mělo jít, když jedinou studentskou organizací (logicky v dané době) bylo SSM. Což je však v této chvíli nepodstatné stejně jako fakt, že činnost třídní organizace SSM byla v té době již víceméně formální, schůzka 1x za měsíc o velké přestávce nebo 10 minut ráno před zvoněním, v podstatě lze zkonstatovat, že se celá činnost „smrskla“ do placení povinných příspěvků, neboť většina třídy měla celé SSM a celý socialismus, jak to říci slušně….
Skutečností však zůstává, že student O.T. byl nejen řadovým členem SSM, ale byl i v celoškolském výboru SSM. Jak se navíc dozvídáme z článku, student O.T. byl synem vyšetřovatele komunistické vojenské kontrarozvědky. I vzhledem k tomu je „hlasování“ popsané v článku jen těžko představitelné. K informaci o „emigraci“ O.T. pak závěrem dodáváme, že většina spolužáků se dozvídá o jeho údajném výletu k tetě do NSR až z publikovaného článku.
V návaznosti na toto prohlášení žádáme autora článku o zodpovězení níže položených otázek:
1) Byl osloven některý ze spolužáků O.T. k vyjádření, byla oslovena třídní učitelka O.T. k vyjádření?
2) Obdržel autor článku souhlas se zveřejněním fotografie třídní učitelky?
Žáci tehdejší IV.B gymnázia v Táboře cítí smutek, že takové médium, jako je Hlídací pes. org, obecně prospěšná společnost Post Bellum a rovněž tak celý projekt Pamět národa, kteří ve svých prohlášeních tvrdí, že se snaží o kvalitní, nezávislou, investigativní a zejména pravdivou žurnalistiku, publikují takto nehorázný článek, o to horší, že při příležitosti svátku 17.11.1989. Článek byl publikován i na dalších serverech. Žádáme o vydání výše uvedeného prohlášení stejným způsobem, jakým byl uveden předmětný článek.
Tomáš Novotný, Tomáš Mráček, Ivana Mráčková, Jan Krákora, David Bor