Poslední husička (2019)

Přidal: Premek |

Listopad 12, 2019

SdCh (= Miloslav Vojtíšek). Dramatické gastropolitikum. Hra, v níž se ocitnete tajemstvím politické kuchyně blíže, než jste doufali. Dramaturgie Klára Novotná. Hudba Jan Jirucha a Štěpán Janoušek. Režie Vít Vencl.

Osoby a obsazení: politik (Miroslav Hanuš), lékař (Martin Finger), kurva / Smrt (Anna Theimerová), pohřebáci (Radovan Klučka a Jiří Maryško).

Natočeno 2019. Premiéra 12. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 55 min.) v cyklu Současná hra.

Lit.: Novotná, Klára: SdCh: Poslední husička. Dramatické gastropolitikum k výročí Sametové revoluce. In web ČRo 3 Vltava, 12. listopad 2019 (článek). – Cit.: Miroslav Hanuš a Martin Finger ve hře, která odhaluje tajemství politické kuchyně blíže, než jste doufali. Svérázný ubuovský obraz politického činitele, jehož jediným cílem zůstává i těsně před smrtí spořádat na posezení národem svěřenou husu, nastavuje nemilosrdné zrcadlo vztahu společnosti a těch, kdo stojí v jejím čele. (…)

Zuzanka, moje poslední osudová láska!

Kdo by se nadál, že opěvovaným předmětem poetického zvolání je obrovská sádelnatá husa právě připravená k upečení… Politický činitel, který vyznání vyslovil, nijak nepřehání. Pojídání pečené husy je jeho vášeň, cíl i smysl existence, konzumuje ji zásadně celou na posezení a sám. Dobře ví, že právě Zuzanka je tou poslední, zlatou dávkou, kterou svému tělu připravuje, ale namísto obav z blížícího se konce umocňuje její účinek plzeňským, koňakem a kubánskými doutníky. A nemá ani v nejmenším potřebu dopřát sluchu zděšenému lékaři, který mu přišel v monstrózním sebevražedném aktu zabránit.

Namísto toho doktorovi, zatímco se husa peče v troubě, postupně odkrývá tajemství své třicetileté politické praxe, která stojí na překvapivě jednoduchém principu: přesvědčit veřejnost, aby politikovi svěřila house i prostředky na jeho krmení s vidinou voňavé celospolečenské pečeně, a neotřást její důvěrou v okamžiku, kdy celou husu upeče a pozře sám.

Poslední večeře věnovaná Zuzance je tak nejen završením politické kariéry, ale především oslavou neutuchajícího hedonismu, který ji formoval a provázel. Ten neopouští politického činitele ani tehdy, když si při pečení Zuzanky a rozhovoru s doktorem nechává postupně přinášet stále honosnější rakve, dokud se nerozhodne pro tu nejpřepychovější. A nelze než věřit přesvědčení, že nakonec i smrt má podobu svůdné mladice, která přichází pro jeho obveselení.

Hra Poslední husička s podtitulem „dramatické gastropolitikum“ se nese v duchu ubuovské grotesky, více než satirou na aroganci a prospěchářství představitelů politické moci je ale nemilosrdným zrcadlem společenské lhostejnosti a manipulovatelnosti.

Její autor, tvořící pod pseudonymem SdCh, je spisovatel, dramatik, skladatel a textař Miloslav Vojtíšek, lídr kapely Ruce naší Dory, dřívější správce hřbitova a nynější správce fotbalového hřiště. Je držitelem dvou Cen Alfréda Radoka za nejlepší původní českou a slovenskou hru a ceny Muriel za komiks Varlén.

Poslední husičku napsal před pěti lety „jak na počest pětadvacátého výročí Sametové revoluce, tak na počest šestašedesátého výročí Vítězného února“ a byla představena v rámci projektu Cena Ferdinanda Vaňka formou scénického čtení v Dejvickém divadle.

Od svého vzniku však hra nijak neztratila na aktuálnosti, naopak, mnohé situace a obrazy ve své bolestné i komické absurditě časem ještě posílily. Na jejich rozhlasové interpretaci má zásadní podíl herec Miroslav Hanuš v úloze Politického činitele, kterého obdařil sebevědomou přezíravostí, ironií i slastným požitkářstvím patřičně znervózňujícím doktora v podání Martina Fingera. (…)

Rozhlasové hry