Portréty – Vladimír Ležák Borin (2020)

Přidal: Premek |

Leden 9, 2020

Před padesáti lety zemřel novinář Vladimír Ležák Borin. Pozoruhodná osobnost české meziválečné žurnalistiky a muž, na kterého měli spadeno za války nacisté i příznivci Edvarda Beneše a po válce komunisté. Od roku 1939 proto žil na Západě. Život Ležáka Borina přiblíží už za chvíli v pořadu Portréty historik Eduard Burget. Připravil a moderuje David Hertl.

Natočeno 2020. Premiéra 9. 1. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.; 24 min.).

Lit.: Hertl, David: Ležák-Borin, originál za všech okolností. In web ČRo Plus, 9. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před padesáti lety, 11. ledna 1970, zemřel v Praze muž, jehož pestrý život nepřestává zajímat badatele: Vladimír Ležák-Borin, novinář, publicista a trochu i politik.

Člověka, kterému byly všechny politické strany „těsné“, připomene v pořadu Portréty historik Eduard Burget.

Vadil skoro všem

„Za hlouposti se nestyďte a pravdy každému přejte.“ Pod tímto titulkem vyšel počátkem února 1969 článek v tehdy novém týdeníku Tribuna, vydávaném konzervativním křídlem Komunistické strany Československa.

Čtenářům – zejména „předválečným členům strany“ – se musely asi dělat mžitky před očima, když pod článkem objevili podpis: V. L. Borin. Tento muž byl v podstatě veřejným nepřítelem všech režimů, které u nás vládly po roce 1939: nacistů, Benešovy vlády v Londýně i po osvobození v Praze a komunistů od 30. let bez ohledu na to, kdy byli nebo nebyli u moci.

Dvakrát do Moskvy

Ležák-Borin pocházel z chudé dělnické rodiny. Ještě před maturitou utekl z gymnázia na Slovensku ve snaze přeběhnout do Ruska k legiím, byl ale zadržen. Bojoval s Poláky na Těšínsku, působil ve francouzské Cizinecké legii a po návratu do Čech vstoupil do socialistické strany. Roku 1928 přestoupil ke komunistům, byl redaktorem Rudého práva a Haló novin, v roce 1934 pobýval v Sovětském svazu.

O dva roky později tam odcestoval znovu. Prý chtěl vstoupit do Rudé armády jako zpravodaj ve válce s Japonskem, daleko pravděpodobnější ale je (a vyplývá to i ze vzpomínky ředitele Melantrichu Jaroslava Šaldy)., že tam byl vyslán jako reportér Svobodného slova. Nedlouho po příjezdu do Moskvy byl ale uvězněn a obviněn z trockismu. (…)

Radiodokument