Šestihodinová pracovní doba? Hudba budoucnosti, kterou ale potřebujeme slyšet (2020)

Přidal: Premek |

Leden 10, 2020

Apolena Rychlíková. Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 9. 1. 2020 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Rychlíková, Apolena: Apolena Rychlíková: Šestihodinová pracovní doba? Hudba budoucnosti, kterou ale potřebujeme slyšet. In web ČRo Plus, 9. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nejen českými médii prolétla tento týden zpráva, že Finsko začíná chystat program na zkracování pracovní doby.

Údajně se mělo jednat o čtyřdenní pracovní týden a šestihodinový pracovní den. Nakonec se ukázalo, že víc než co jiného jsou tyto „plány“ jen nahlas vyřčeným přáním – samotná premiérka Sanna Marinová jakékoliv přípravy na tak velkou změnu v oblasti práce popřela. Finská vláda, jakkoliv progresivní, ji ve svém programu nemá. I tak ale stojí za to nad umenšením pracovní zátěže přemýšlet.

Sto let a nic?

Všeobecné omezení pracovní doby na osm hodin denně přišlo po první světové válce a předcházely mu série protestů, které trvaly celá desetiletí. Bývaly doby, kdy dělníci a dělnice u strojů spali, pracovali klidně i 16 hodin denně a ročně strávili tvrdou prací tři tisíce hodin.

Důvody pro zkracování pracovní doby byly různé, v čele vždy stály ty sociální. I proto byly demonstrace, žádající důstojnější podmínky pracujících, tak často krvavě potlačovány. V Československu se právo pracovat jen osm hodin denně uzákonilo v roce 1919. Zákon se netýkal jen pracovní doby, ale i povinné přestávky, garance pro noční práce nebo podmínek pro zaměstnávání mladistvých.

Všechny tyto oblasti se pak v průběhu 20. století upravovaly, aby lidé mohli trávit prací méně času. Dnešní zaměstnanecká norma u nás je 40 hodin týdně, což potvrzují i data Eurostatu. Podle nich tráví Češi v práci většinově více času, než ostatní Evropané z vyspělejších zemí, přitom pracují za menší peníze. Takoví Němci odpracují kolem 35 hodin týdně, produktivita jejich práce je na vysoké úrovni a mzdy a platy také. Češi jsou na úrovni jejich třetinové průměrné mzdy.

Nejen mezi odpůrci jakýchkoliv regulací panuje falešná představa, že si Češi vedou dobře a nejsou tu žádné výrazné sociální rozdíly – naposledy jsme tuto mantru mohli slyšet i od Andreje Babiše. Ten jakoby zapomněl, kolik berou lidí v továrnách Agrofertu, nebo jaký je podíl Čechů a Češek v exekuci. (…)

Eseje, fejetony, přednášky