Vzpomínka na Ivana Medka (2020)

Přidal: Premek |

Leden 13, 2020

Petr Marek. Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 10. 1. 2020 (ČRo Plus, 6 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Marek, Petr: Petr Marek: Vzpomínka na Ivana Medka. In web ČRo Plus, 10. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je to právě deset let, co se Ivan Medek odebral na věčnost. Jsou lidé, kteří jsou jedineční, a jejich vzácnost si nejvíce uvědomíme, až když už tu nejsou.

Takovým byl a je Ivan Medek se schopností přesně pojmenovat společenské jevy a s unikátní osobní integritou. Takové vlastnosti a osobnosti tu velmi schází, na rozdíl třeba od těch – abychom to odlehčili – kteří jak říká Jan Werich „tady už 350 let nemuseli bejt“.

Ivan Medek byl veřejný činitel, glosátor společenských a politických jevů, komentátor, publicista, muzikolog. A také celoživotní odpůrce totalit. Mnozí z nás ho máme nejvíce spojeného s legendární promluvou: „Tady Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň.“ Kdy zpoza hranic vysílal své komentované zprávy o tom co se skutečně děje v tehdejším komunistickém Československu. Vysílali jsme s ním pak také společně na těchto rozhlasových vlnách, v Československém rozhlase, předchůdci dnešního Českého rozhlasu.

Potkal jsem poprvé Ivana Medka v čase, kdy ho pronásledovala státní tajná bezpečnost StB. Kdy dělali takové věci, že lidi vyvezli někam do lesů, kde je zmlátili, a nechali tam. Jeho tehdy odvezli desítky kilometrů za Prahu na neznámé místo, téměř umlátili a nechali ležet. Probral se s tváří v kaluži.

Zdá se až neuvěřitelné, z pozdějšího pohledu, že si nějací zřízenci režimu takto troufli na člověka na první pohled noblesního, zjevem připomínajícího anglického bělovlasého lorda. Vyzařovala z něj v těch dnech navenek tenze, až hmatatelná bolest, ale ještě více než ta fyzická, trýzeň duchovní, smíšená ovšem zároveň se silným a pevným vzdorem. (…)

Eseje, fejetony, přednášky