Diagnóza F – Maria Funke (2020)

Přidal: Premek |

Leden 13, 2020

Může být kontrolovaná konzumace alibismem pro lidi, kteří se alkoholu ještě nechtějí vzdát, ale jejich okolí na ně tlačí? Může vést kontrolované pití i k abstinenci? A kam je možné se obrátit, pokud chci vyzkoušet právě tuhle cestu? Příležitosti a limity kontrolovaného pití představila v Diagnóze F psycholožka Marie Funke. Připravila Adéla Paulík Lichková.

Natočeno 2020. Premiéra 10. 1. 2020 (ČRo Rádio Wave, 19 min).

Lit.: Paulík Lichková, Adéla: Pokud se ještě nerozvinula těžká fyzická závislost, je možné usilovat o kontrolované pití alkoholu, říká psycholožka. In web ČRo Radio Wave, 10. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Konzumace alkoholu je v naší společnosti běžná, tolerovaná a často nadměrná. Jako nejčastější terapeutické řešení problému s alkoholem se nabízí úplná abstinence. Pro některé lidi je ale představa, že už se nikdy nenapijí, naprosto nereálná. Pokud se u nich ještě nerozvinula těžká fyzická závislost, je možné se vydat na cestu kontrolované konzumace.

Nedirektivní terapeutická metoda je určena motivovaným lidem, kteří si uvědomují, že mají s pitím problém, ale ještě se jim úplně nechce si připustit, že by byli ti zoufalci, kteří ztratili veškerou kontrolu, musí do konce života abstinovat a brát antabus. „Častěji volí cestu kontrolovaného pití mladší generace. Může to pro ně být cesta, jak zvládnout to, že mají nakročeno k problémovému užívání alkoholu, ale neumí si představit, že by se dalších třeba 60 let neměli alkoholu vůbec dotknout,“ vysvětluje v Diagnóze F psycholožka Marie Funke z Centra psychologické a psychiatrické péče Adicare.

V rámci terapie není úplně rozhodující množství vypitého alkoholu, jako spíše to, jakým způsobem ho člověk užívá a jakou roli pak v jeho životě hraje. „Často se setkáváme s tzv. excesivním pitím – člověk sice nepije denně, ale jednou za čas se stane průšvih,“ říká psycholožka. Řada lidí si přitom neuvědomuje, že onen průšvih, který může u jinak bezproblémového člověka vést například k tomu, že pod vlivem alkoholu ztratí telefon, doklady nebo důležitou pracovní dokumentaci a nad ránem se probudí v zaplivaném nonstopu, nebyl bleskem z čistého nebe, ale reakcí na to, co se člověku v životě děje.

Za velmi velmi problematické považuje Funke i tzv. každodenní pití neboli udržovací alkoholismus. Člověk při něm neztrácí sebekontrolu, nic nevyvádí, typicky konzumuje o samotě a jeho okolí o tom často ani nemusí vědět. Potíž ale je, že alkohol se v tu chvíli stává jediným relaxantem nebo jedinou formou odměny po náročném dni. „Ti lidé říkají, že nemají kocovinu ani žádné jiné potíže, že jim alkohol jen pomáhá lépe usnout, ale alkohol má bohužel vliv na kvalitu spánku, což vede k nevyspání a dalším potížím,“ dodává psycholožka. (….)