Historie Plus – Politické duely: Oldřich Černík versus Lubomír Štrougal (2018)

Přidal: Premek |

Duben 11, 2020

Dva mírní reformátoři v mezích zákona – taková je dnešní dvojice z volného cyklu Historie Plus „Politické duely.“ Tím prvním byl Oldřich Černík – ikona pražského jara, která postupně zklamala všechny, kteří od něj čekali pozitivní změny. A tím druhým byl Lubomír Štrougal – nakonec nejdéle sloužící československý premiér všech dob. Jejich duel připravil Pavel Hlavatý.

Hovoří historik Zdeněk Doskočil.

Natočeno 2018. Premiéra 1. 12. 2018 (ČRo Plus, 26 min.). Repríza 9. 4. 2020 (ČRo Plus, 20:33 h.); 17. 6. 2021 (ČRo Plus, 11:10 h.).

Lit.: Hlavatý, Pavel: Černík a Štrougal: Jejich mocenské cesty byly podobné, skončily ale na opačném pólu. In web ČRo Plus, 17. červen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Černík a Štrougal byli oba na socialističtí premiéři: jejich politická biografie byla zprvu velmi podobná, zakončení ale výrazně odlišné.

V pořadu zazní vybrané pasáže z odborné literatury, dobového tisku i memoárů. Ukázky z projevů obou politiků pocházejí z archivu Českého rozhlasu. (…)

Řadu věcí měli společných. Oba přišli do Prahy z regionů: Černík z ostravského, Štrougal z českobudějovického. Oba v druhé polovině 50. let vyzdvihl Antonín Novotný, tehdy první tajemník ÚV KSČ a od roku 1957 také prezident republiky. V rámci omlazování stranické a vládní garnitury.

Jejich mocenské cesty jsou zpočátku podobné, nikoli totožné. Černík se stal v Praze tajemníkem ÚV KSČ a dostal se tak poměrně záhy mezi mocenskou špičku.

Po neshodách s Novotným byl přesunut do vlády, což byla tehdy mocensky druhá liga, partajní aparát byl jednoznačně důležitější, a to do funkce ministra paliv a energetiky.

Černík ale přesto postupně mocensky stoupal, protože se stal místopředsedou vlády a předsedou Státní plánovací komise. Od roku 1966 byl členem předsednictva ÚV KSČ, tj. nejmocnějšího orgánu v zemi, takže byl opět mocensky i stranicky silný.

Štrougal šel naopak nejdřív do vlády jako ministr zemědělství, následně pak jako ministr vnitra. Do stranického aparátu přešel – jako tajemník ÚV KSČ – v polovině 60. let. (…)

Radiodokument