Vlna, na které vládne ne-pohoda

Přidal: beatman |

Říjen 5, 2009

Jakub Kamberský
student FF UK, katedra kulturologie

Dovolil jsem si pro nadpis své úvahy vypůjčit a lehce posunout význam titulku článku, který posluchače seznamuje se změnami ve vysílání stanice ČRo 2 Praha (Týdeník Rozhlas 41/2009).

V poslední době se totiž na stránkách zmíněné stanice rozvířila na toto téma velmi podnětná diskuse, která zmíněné změny reflektuje; diskuse, ve které se příznivci zejména archivních rozhlasových her a zábavy zamýšlí nad zefektivněním vysílání. Jedná se o nebývalý ohlas, proto si myslím, že je na místě se nad celou situací pokud možno komplexně zamyslet.

Není to tak dávno, kdy jsem se zamýšlel nad klesající úrovní seriálu Život je pes a nabízel možné alternativy, co, jak a kdy vysílat v případě naprostého nezájmu o tento seriál (na Panáčku zde, tiskem Týdeník Rozhlas 39/2009). Však se mi také a nejen mně dostalo vstřícné reakce od ředitele stanice Jiřího Vejvody. Toho si třeba považovat, stejně jako odhodlání programové ředitelky Bronislavy Janečkové ke změnám víkendového schématu vysílání.

Takže, nový blok „na vlně pohody“ ano, ale posun rozhlasové hry pro mládež také k rodinné hře, či detektivce – nikoli. Rozhlasová hra pro mládež je již po řadu desetiletí nedílnou součástí vysílání, stejně jako nedělní pohádky. Nemám nic proti zařazování nových či archivních detektivek, přijde mi ale zcela neefektivní zařadit v brzkém odpoledním čase hru pro dospělé, když taková má své místo v ten samý den v osm večer.

Dalším nešťastným krokem je repríza celého bloku v následující den, tedy v neděli v prime time, tj. od půl osmé večer. Čas odpoledního bloku na vlně pohody je zvolen atraktivně, nevidím sebemenší důvod mrhat dalším atraktivním časem pro jeho reprízu.

Paní Janečková je jistě člověk na svém místě, ale mám dojem, že se často zaštiťuje fiktivními preferencemi a ohlasy posluchačů. Neboť pokud by vycházela třeba už jen z ohlasů na webu stanice Praha, viděla by, že se její vize naprosto odlišují s tím, co my jako posluchači, řádní plátci koncesionářských poplatků, chceme, po čem voláme.

Dovolím si tedy naše ohlasy shrnout do několika bodů.

1. doladit autorská práva u původního, podotýkám, původního seriálu Život je pes tak, aby bylo možné odvysílané díly publikovat v internetovém Rádiu na přání. Zároveň ovšem zrušit středeční reprízy a „vrátit“ nám rodinnou hru, či detektivku, kterou jsme byli zvyklí po léta poslouchat v čase 20:00 hod. či dříve 21:00 hod.

2. Zrušit nedělní reprízu sobotního bloku namísto ní kupř. zařadit komponovaný blok archivních snímků, kde by mohly být zastoupeny hry a zábavné pořady, které třeba vyloženě neodpovídají dnešním poměrům např. ve smyslu ideologie, ale i mnohdy stopáže, která přesahuje 55 minut. Jistě, takový blok by si vyžadoval možná dramaturga navíc a zároveň pro tento čas zrušit zpravodajskou relaci. Není to určitě problém. Kdo chce mít zprávy každou hodinu, může pokojně přeladit na zpravodajsko-publicistickou stanici ČRo 1 Radiožurnál. Dle reakcí na webu Prahy by se bez zpráv posluchači obešli a mohli tak strávit nedělní večer nerušeně u svých přijímačů. Na posluchače se valí celodenní pracovní shon, mediální šílenství, tak proč neuzpůsobit nedělní večer tak, aby mohli spočinout a naladit se a psychicky připravit na následující týden?

3. Přestat se odvolávat na preference posluchačů, které jsou ve skutečnosti preferencemi vedení stanice a začít brát posluchačské požadavky skutečně v potaz. Opravdu už nelze argumentovat tím, že v dnešní uspěchané době se nedovede posluchač soustředit na pořad delší než jednu hodinu, nebo že výzvy, které formuluje malá skupinka posluchačů jsou zcela bezpředmětné, protože nekorespondují s tím, co chce většina. Ono je to s tou většinou ošemetné – ne každý posluchač má tu odvahu a schopnost své „preference“ patřičně zformulovat.

Za všechny posluchače věřím, že zvítězí zdravý rozum a „soucítění“ nad obavami z poslechovosti, které by neměly být zcela vlastní rozhlasu veřejné služby.

Názory a komentáře