Útok na dramatickou tvorbu?

Jakub Kamberský
student kulturologie na FF UK

Záměrně užívám poněkud skandální titulek pro svou úvahu, neboť hodlám psát o něčem skandálně nepřístojném. Ale hezky po pořádku:

Čas ukázal, že Československému potažmo Českému rozhlasu se daří nejen na poli rozhlasových her, ale i v oblasti rozhlasových seriálů, zejména pak u kratších, ucelených látek. Jako příklad bych zmínil Zvony smrti (1967), monumentální Vojna a mír (1978), fenomenální Let do nebezpečí (1980), či z nedávné minulosti Jméno růže (2002) nebo nedávná Královna Margot (2007). Zmiňované seriály se víceméně staly, či jistě stanou pojmy ve světě rozhlasu. Záměrně jsem uváděl příklady seriálů, napsaných dle literární předlohy, nejedná se tedy o původní domácí rozhlasový seriál. Ovšem i ty u nás vznikaly. Jaká je situace zde?

Již v roce 1939 rozhlas vysílal svůj vůbec první sedmidílný rodinný seriál Rodina Zárubova (Zárubovi). Vzhledem k datu vzniku je třeba dodat, že se tento seriál nedochoval. Nelze tudíž srovnávat. Je však možné porovnávat s nedávnou historií:

V 70. letech vznikla na popud tehdejšího vedení redakce, která měla na starost výrobu a hlavně pak koordinaci původních seriálů. Skutečnost, že byli vyčleněni dramaturgové, určeni autoři, kteří se věnovali pouze seriálům je podstatná a nezanedbatelná. Pomiňme, že nejznámějším zástupcem oné doby normalizace je poplatný seriál Jak se máte, Vondrovi?, který se vysílal bezmála 14 let. Přejděme protentokrát i to, že cílem bylo „ubavit“ masy, uchlácholit společnost. Je však neoddiskutovatelné, že díky množství lidí, kteří měli seriál na starost byl uhlídán děj, dobře vystavěné dialogy, zkrátka zřejmě tolik nedocházelo k logickým lapsům.
Ve prospěch mé domněnky by mohl vypovídat posluchačský zájem v době vysílání a přání repríz, skoro 20 let po převratu.

Po revoluci se s nástupem komerčních soukromých televizí rozpoutalo peklo ve formě krimi seriálů a telenovel. Původní seriálová tvorba byla jaksi na ústupu, o rozhlasu ani nemluvě. K jistému vzedmutí došlo v polovině 90. let díky televiznímu opusu Život na zámku Jana Míky. Rozhlas na tento úspěšný krok České televize zareagoval, rovněž oslovil Jana Míku a na přelomu tisíciletí vznikl dnes již zcela zapomenutý seriál Okresní noviny, vnímaný již tehdy jako doslova propadák.

Mezitím rozhlas přejal ze soukromého rádia komediální seriál Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse Rodinka (později Tlučhořovi), který způsobem vlastním reflektoval život každého z nás, tedy život současné společnosti. Seriál byl ovšem natolik svérázný, že se jej rozhlas rozhodl z důvodů posluchačské nevole (zejména ze strany důchodců) koncem roku 2007, bezmála po dvanácti letech, stáhnout z vysílání.

V tu dobu původní televizní seriálová produkce prožívá zlaté časy. Seriály vznikají jak na běžícím pásu, tvoří je jak veřejnoprávní ČT, tak i její soukromé kolegyně.

V tu chvíli se Český rozhlas, opět ne zcela šťastně rozhodne, že je na čase „konkurovat“ rodinným seriálem, který bude na jisté úrovni, nebude plytký, nebude nikoho urážet. Jako nápad se to nezdá být zas až tak špatné. Dokonce vznikne team pod supervizí renomovaného autora z doby normalizace (bez urážky) Alexe Koenigsmarka a schopného dramaturga, dramatika Jana Vedrala. Tak vznikl tolik přetřásaný seriál Život je pes.
Stručně: Sledujeme život běžných lidí v „běžném“ satelitním městečku Ořechovice. Jejich příběhy, osudy, radosti i strasti, které (jak to tak ve správném seriálu bývá), dopadají tu a tam fatálně, ale povětšinou dobře – nám skrze svou poetiku zprostředkovávají mluvící pes Monthy a spisovatelka druhořadých dívčích románů Malvína Křenová. V samotném seriálu najdeme zastoupeny snad všechny věkové generace.

Zmínění pánové zprvu nejenom hlídají kontinuitu, ale postarají se o vcelku slibný rozjezd a napíší několik dílů. V únoru 2007 seriál získává – na rozhlas neobvykle rozsáhlou – kampaň a vysílán je vždy v neděli dopoledne, tj. v ideálním čase.

Posléze ale Život je pes začne psát víc autorů a na jednotlivých dílech lze poznat kvalitativní rozdíly, zhruba po třiceti dílech už můžeme mluvit o bezbřehém tlachání, „hrdinové“ mnohdy řeší věci, které běžná společnost neřeší (např. chov králíků), popř. řeší, ale najdeme je v kdejakém tv seriálu (např. doktorovy milostné eskapády). Dochází i k logickým chybám: např.v díle 64 oslovuje otec uzenář syna fotbalistu jménem Honzo, byť se jmenuje Petr. V díle 68 zčistajasna zmíněného fotbalistu neinterpretuje Kryštof Hádek, jako doposud, ale jeho bratr Matěj Hádek.

Pokud si toho posluchači dosud nevšimli a nevarovali tvůrce, pak jen potvrzují, že poslouchají rozhlas jako kulisu, že si tedy snad ani nezaslouží mít svůj rodinný seriál.

V této situaci lze nastínit několik řešení: Jednak stáhnout seriál Život je pes, což by mohl být problém, neb kampaň jistojistě „schramstla“ nemalý finanční obnos, nebo vymyslet nějaký kratší, ucelený, třeba dvacetidílný celek, když už chce Český rozhlas mermomocí dělat původní český, hezký dramatický rozhlasový seriál. Potvrdilo se, že doby Vondrových jsou nadobro pryč, že si dnes ještě rozhlas neumí poradit s tak rozsáhlým nekonečným opusem.

Abych ale pouze nekritizoval literárně-dramatickou redakci, zejména tu stanice Praha, patří se zmínit, že zlom počátkem roku 2009 na poli dramatické tvorby, kdy stanice Praha realizovala již několik premiér, v tzv. odlehčeném žánru je úctyhodný. Abych byl konkrétní, zmíním např. původní divadelní hru Tři na lavičce Alda Nikolaje, či původní rozhlasovou detektivku Síla slova Jiřího Hubičky. I tohle by mohla být jedna z cest, kam by se dramatická tvorba mohla ubírat. Když k tomu připočteme občasné zreprízování úspěšných detektivek, či komedií namísto deklamujícího psa Monthyho, máme tu vcelku ideální stav.

Pozn.: 3. září uvedl ve zkratce tento článek Vladimír Just v pořadu Kritický klub Jana Rejžka (ke stažení zde). Článek také vyšel v Týdeníku Rozhlas 39/2009, s. 4 (Dopisy, názory, polemika).

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

dobre ty, beatmane. diver :)

Kubo, máš pravdu. Poslouchat se to nedá, už jen pro ty ubohé psí poznámky:-) Můj zlatý retrívr je aspoň ticho, i když si určitě myslí svoje:-)

Moc hezký a erudovaný článek. Doufám, že se dostane do patřičných rukou a vyvolá nějaký efekt nejlépe v podobě praktického výstupu na poli dramatické tvorby ČRo.

Jsi dobrej, Kubo :)

Již tu máme první oficiální reakci z pera Jiřího Vejvody: K TÝDENÍKU – Seriál na křižovatce
Protože postřehy posluchače Jakuba Kamberského na téma rodinného seriálu Život je pes (TR č.39/2009)jsou poučené, věcné,kritické a zároveň vlídné,považuji za samozřejmé
nabídnout alespoň stručnou odpověď. Seriál se vysílá od února 2008;začalo se na něm pracovat o rok dřív, především pod dojmem poznatků programového poradce generálního ředitele Českého rozhlasu Jana Vedrala a tehdejšího programového ředitele Jaromíra Ostrého:oba se vrátili z návštěvy Slovenského rozhlasu nadšení fenomenálním
úspěchem tamního rozhlasového seriálu Králíkovci a doporučovali vznik rodinného seriálu i na půdě Českého rozhlasu. Přesněji ve vysílání Českého rozhlasu 2 – Praha..
Strávili jsme hodiny a dny diskusí,zda je tamní ohlas přenositelný,co a proč a v jaké mediální konkurenci zajímá zdejší posluchače – a nakonec jsme se rozhodli „do toho
jít“. Zvlášť když dohledu se ujal velezkušený (a dodám,nenásilně vtipný) Alex Koenigsmark. Shodou okolností jsme právě během srpna,po zhruba půldruhém roce,provedli revizi.
Vyplynulo z ní, a hovořím teď i dikcí programového ředitele Petra Duhana,že seriál je postaven na solidních základech, že dobře začal,ale poněkud podlehl rutině – a nyní je na
křižovatce. Buďto se přidá v dramaturgii,v nápadech,anebo jej například v polovině roku 2010 ukončíme. Jistěže jsme si vědomi dílčích nedostatků například co se nevyrovnané úrovně jednotlivých scénářů týká;prosím však,aby posluchači brali v potaz, že zajistit nejkvalitnější seriálové autory dneška (byť,upřímně,Dietla mezi nimi marně hledám)je pro rozhlas veřejné služby úkolem trpce nesnadným:našim honorářům se
blahosklonně usmívají… Takže:víme,kde nás v seriálu boty tlačí,víme,co s tím v rámci možností chceme a musíme udělat, a když se to nepodaří,nebudeme seriálem obtěžovat navždy:ani
posluchače,ani sebe.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)