Uražení. Bělo(R)usko (2020)

Přidal: Premek |

Prosinec 12, 2020

Andrej Kurejčik. Zvukové zpracování politické divadelní hry. Překlad Martina Pálušová. Zvuk a střih zvukového záznamu Přemysl Ondra. Dramaturg a režie Ladislav Stýblo.

Osoby a obsazení: Starý (Pavel Skřípal), Mladý (Daniel Krečmar), Nová (Pavla Gajdošíková), Optimistická (Vendula Fialová), Ptačí (Martin Němec), Mrtvý (Adam Vacula), Vyučující (Ivana Wojtylová).

Natočeno 4. a 7. 12. 2020 (Divadlo pod Palmovkou). Webová premiéra 11. 12. 2020 (SoundCloud, 18:00h.). K poslechu zde.

Lit.: anonym (= Stýblo, Ladislav): Uražení. Bělo(R)usko. Celosvětová divadelní událost. In Facebook, prosinec 2020 (článek). – Cit.: V rámci našeho cyklu Palmovka Předčítá pro vás máme četbu současné běloruské hry, která popisuje aktuální revoluční dění. Čtením hry Uražení. Bělo(R)usko. se Divadlo pod Palmovkou zapojuje do celosvětové akce na podporu diskuze o současné situaci v Bělorusku.

Iniciátorem projektu a autorem anglického překladu je spisovatel a překladatel John Freedman, jenž o jeho vzniku napsal: „Kurejčik dokončil hru Insulted. Belarus(sia) letos 9. září. Poslal mi ji v 15.13 SEČ s nabídkou, zda bych hru přeložil a zorganizoval pár čtení, a rozšířil tak povědomí o tom, co se aktuálně děje v Bělorusku. Během několika minut mi odpovědělo šest divadel včetně New York Theatre Workshop, aniž by měli v ruce text hry. O tři dny později jsem měl anglický překlad hotový a rozeslal ho dalším divadelníkům… Je to ten vzácný případ ryzího divadla, jež vzniká a zaniká v reálném čase a mluví o událostech, které se dramaticky mění s každým úhozem do klávesnice.“

Hra pojednává o prvním měsíci běloruské revoluce a o vzestupech a pádech rané fáze demokratické transformace po dvaceti šesti letech diktatury. Všechny postavy mají své reálné prototypy, v některých poznáte bývalé a současné běloruské lídry, v ostatních neuvěřitelné běloruské občany, kteří bojují s totalitním režimem, někdy za cenu vlastního života, svobody i svobody svých blízkých. Představují při tom dva protichůdné úhly pohledu ve vyburcované běloruské společnosti. Autor se snaží přijít na to, čím se běloruská revoluce liší od situace v Československu v roce 1968, v Rusku v roce 1991 a na Ukrajině v roce 2014. Vypráví o tragické eskalaci násilí a represí, při kterých vládnoucí garnitura bodáky a obušky potlačuje touhu běloruských občanů po svobodě, a o tom, jak solidarita, pravda a víra v lidské hodnoty nevyhnutelně vede k vítězství nad zlem.

Hra Andreje Kurejčika je z části založená na prohlášeních posledního evropského diktátora Alexandra Lukašenka (STARÝ) a opoziční kandidátky na prezidentku Světlany Cichanouské (NOVÁ). Princip Verbatim se tak prolíná s promluvami pěti dalších smyšlených postav představujících současnou běloruskou společnost: KANTORKA – stárnoucí učitelka, která věří v právo a pořádek a pomůže Lukašenkovi ke znovuzvolení zfalšováním volebních výsledků; MRTVÝ – mladý energický fotbalový fanoušek, který už má dost toho, že žije celý život pod vládou stejného prezidenta; PTÁK – příslušník zásahové jednotky, jenž trénoval během protestů na ukrajinském Majdanu a nyní potlačuje demonstrace v Bělorusku; OPTIMISTKA – temperamentní mladá milující žena, která věří, že jí vesmír pošle pozitivní energii, a jejíž sestra se má vdát za příslušníka zásahové jednotky; a MLADÝ – Lukašenkův náctiletý syn Kolja, kterého si prezident vychovává jako svého nástupce, ale on by radši hrál počítačové hry. (J. Freedman)

Andrej Kurejčik (1980) je významný běloruský dramatik, scénárista a producent, autor asi třiceti divadelních her, které byly uvedeny v divadlech v Moskvě (MCHAT), Minsku (Národní divadlo J. Kupaly) a na dalších scénách na území bývalého Sovětského svazu. Je členem koordinačního výboru běloruské opozice, jehož mnozí členové se momentálně nacházejí ve vězení. (anotace)