Šeptem – Co dělat se závislostí na pornu? 1/2 (2021)

„Naši klienti jsou muži a přibližně z pětiny ženy. Je jedno, jestli jsou single nebo ve vztahu, jestli jim je třicet, padesát nebo třináct. Spousta lidí ani nepředpokládá, že by na pornu mohli být závislí. Single lidé mají často představu, že až se dostanou do vztahu, porno nebudou potřebovat,“ vysvětluje Lupton, který sám bojoval se závislostí na pornu i v manželství. „Lidé mají pocit, že to nemají s kým řešit, že jsou na to sami. To je nejčastější problém, který vnímáme,“ dodává.

„Snažíme se rozlišovat mezi příležitostným sledováním a návykem. Např. stres během zkouškového lidé nárazově řeší tímhle způsobem, ale není to konstantní. Teprve pak se třeba už vytváří závislost,“ říká Lupton.

A jak v NePornu postupují? „Základní režim je bez pornografie, pak bez porna a masturbace, následuje režim sexuální abstinence, tedy i od orgasmu, a pak režim – my tomu říkáme – ‚mnicha/jeptišky‘, kdy se člověk oddálí od všech umělých podnětů, sledování internetu, sociálních sítí atd.“ (…)

Lit.: Šichanová, Bára: „V hlavě jsem pořád viděl prsa nebo k***u.“ Porno jako dobrý sluha a zlý pán. In web ČRo Radio Wave, 1. březen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Během mého dospívání porno figurovalo celou dobu. Fungovalo jako únik před vším. A zasáhlo i do mé první lásky. Neměl jsem kapacitu, chuť a ani možnost žít zdravej intimní život,“ vypráví Kajetán, jak porno přispělo ke konci jeho partnerského vztahu. Jako přirozený doplněk sexuálního života porno naopak dlouho vnímal Matěj a neviděl v něm zásadní problém. „Později jsem ale identifikoval, že mi v hlavě běží sexuální obrazy, že se od toho neumím odpoutat a otravuje mě to.“

„Na porno jsem se díval normálně, nepovažoval jsem se za extrémního diváka. Možná ve chvíli, kdy jsem začal registrovat, že s tím mám problém, to byla hodina, hodina a půl denně, ale nebylo to tak, že bych kvůli tomu třeba nemohl pracovat,“ líčí svůj vztah k pornu během části dospělého života Matěj Hollan, někdejší brněnský zastupitel, dnes ředitel Asociace nestátních organizací, sdružující adiktologické a sociální služby pro osoby ohrožené závislostmi.

„Docvaklo mi to, když jsem přecházel do nového vztahu, a ta holka se neslučovala s mýma fyzickýma ideálama. Řekl jsem si, že přece nechci, aby mi taková vnější věc něco diktovala. Že když něco cítím, tak si nebudu nechávat vymývat hlavu.“

„Transparentně jsem o tom začal mluvit díky projektu na FAMU. Rozhodl jsem se, že na sebe otevřeně ukážu,“ líčí počátky autoterapie školou Kajetán. „Věnoval jsem se tomu dva semestry. Udělal jsem výzkum z internetových fór, kde jsou lidé, kteří řeší závislost na pornu, z NoFap, redditů a dalších. Vytvořil jsem fiktivní charakter člověka, který prošel různýma fázema od dětství do pozdějšího věku. Šlo o audiovizuální dílo, kdy obsah toho sdělení byl vygenerován z těch internetových fór,“ popisuje Kajetán, který díky projektu objevil řadu způsobů, jak porno vnímat.

„Nepovažuju se za normalizátora porna. Existuje feministické porno, alternativní a další. Došel jsem k závěru, že porno může být dobrý sluha, ale zlý pán.“  (…)