Portréty – František Ježek (2019)

Přidal: Premek |

Březen 29, 2021

František Ježek byl prvorepublikový, dlouho zapomenutý, politik. Před pěti lety ale tři historikové vydali jeho unikátní vzpomínky na události kritického roku 1938. Tehdy byl ministrem koaliční vlády a zaznamenával si i průběh jednání, ze kterých nebyly oficiálně pořizovány zápisy. Františka Ježka připomene v pořadu Portréty historik Eduard Burget, který prostudoval Ježkovu písemnou pozůstalost v Národním archivu. Ptát se bude David Hertl.

Natočeno 2021. Premiéra 5. 12. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.; 24 min.). Repríza 29. 3. 2021 (ČRo Plus, 11:10 h.); 27. 6. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Lit.: Hertl, David: Unikátní poznámky z roku 1938 psal vlastním těsnopisem. Na ministra Ježka se přitom málem zapomnělo. In web ČRo Plus, 29. březen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Byla to v roce 2016 malá senzace: v záplavě knížek o historii možná neinformovaní čtenáři přehlédli publikaci s názvem Mnichovská krize – memoárové poznámky na okraj tragických dnů utrpení a hanby. Kdo se nenechal titulem odradit, ten si musel čtení knížky vzpomínek Františka Ježka užít. Po létech se totiž objevily na veřejnosti informace, přístupné do té doby jen úzkému okruhu historiků. (…)

František Ježek zemřel v Chrudimi 29. listopadu 1969. Byl to muž, který se měl po únoru 1948 propadnout do „politického zapomnění“. A to by byl ještě docela mírný trest.

František Ježek byl ministrem československé vlády ve složitém roce 1938 a mnozí z jeho kolegů skončili po nástupu komunistů k moci ve vězení. Těžko říci, co bylo hlavní příčinou toho, že Ježka tento osud nepotkal; v roce 1952 už měl přitom „namále“, půl roku byl ve vyšetřovací vazbě.

V jeho prospěch ale svědčilo nejspíš více okolností najednou: jeho politické angažmá v nejvyšší politice první republiky bylo relativně krátké, jeho odpor vůči přijetí potupné mnichovské dohody byl zcela evidentní, za války se nijak nekompromitoval spoluprací s nacisty a po únoru 1948 se neúčastnil nějakých zásadních opozičních aktivit.

Na Františka Ježka by se opravdu málem zapomnělo. Nebýt toho, že v 50. a 60. letech sepsal své vzpomínky na osudný rok 1938. Tento text mu – bez přehánění – zajistil trvalé místo v českém dějepisectví. Nebylo to ale hned. (…)

Radiodokument