Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Žít líp bez báječného platu

Přidal: Premek |

Červen 11, 2021

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 23/2021)

Dovedete si představit, že by vaší pracovní náplní bylo přijímat za ostatní všechny stížnosti a brát je na svou hlavu? Jestli teď odpovídáte, že to už v práci beztak děláte, rád bych podotkl, že určitě ne na hlavní pracovní poměr. To byste na tom totiž byli stejně jako Slečna Hromosvod, titulní hrdinka rozhlasové komedie z roku 1947. Ta je totiž přijata do velkého obchodního domu jako děvče-hromosvod, na niž se mají svádět skutečná pochybení zaměstnanců závodu. Jaký to má smysl? Šéf podniku před rozezleným zákazníkem dívce vynadá a hrozí jí okamžitým propuštěním s takovou intenzitou, že zákazník raději od stížnosti upustí.

Touto nevděčnou funkcí je pověřena slečna Helen Tarleová. Zpočátku si nemá na co stěžovat: má k dispozici vlastní kancelář s plným komfortem včetně gramofonu a alkoholických nápojů, ve vymýšlení výmluv a „hereckých“ výkonech je kreativní, ale časem ji její práce začíná proměňovat. Rozejde se se svým chlapcem, který už nedokáže snášet její náhlé proměny nálad a stále uplakané oči. Navíc se dozví, že navzdory jejímu snažení jsou skuteční viníci drobných pochybení skutečně vyhazováni na hodinu – a ke všemu se v její kanceláři objevuje nová síla – její “čerstvější” náhradnice… Není divu, že v závěru hry vmete řediteli do tváře: „Za chvíli za mnou zapadnou dveře, ale do té doby vám musí Helen Tarleová říci, že už nebude plakat za vaše báječné peníze, že už se nedá opít vašimi psychologickými podvůdky, že chce vydechnout. Chce žít líp, bez báječného platu, ale spokojeněji.“

Autorem hry byl opavský rodák Josef Heller, který měl v půli čtyřicátých let za sebou už velký kus literární práce. V roce 1933 se svým přítelem Rudolfem Kristianem sestavil „opavskou vestpocketku“ Kaolin a Majolika, psal pro kulturní rubriku Českého slova a časopis Tvář, napsal několik knih (novela Rezignace, cestopisy Cesta bez kompasu, Rozmarné putování). Jeho rozhlasová tvorba se omezila na jediný titul, a to právě naši komedii.

Hrála se pod Hellerovým pseudonymem Zdeněk Jerman. Režijně text uchopil zkušený Miloslav Jareš, který do role Helen obsadil Sylvu Langovou. Ředitele obchodního domu hrál Karel Houska, rozhorlenou paní senátorku Otýlie Beníšková.

Premiéru měla hra v září 1947 a po celkem příznivém přijetí kritikou i posluchači byla uvedena v repríze o měsíc později. Naposledy ji mohli posluchači vyslechnout v červnu 1948 na bratislavské stanici.

Rozhlasovou hru objevil v pozůstalosti Josefa Hellera docent Jiří Knapík, který ji s příslušným komentářem vydal v opavském časopise Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis v loňském roce.

Historie rozhlasových her