Winterbergova poslední cesta (2021)

Přidal: Premek |

Listopad 3, 2021

Jaroslav Rudiš. Kompletní audiokniha. Z německého originálu Winterbergs letzte Reise přeložila Michaela Škultéty. Režie Michal Bureš.

Čte Pavel Batěk.

Natočeno listopad 2021. Vydal OneHotBook, listopad 2021 (v přípravě).

Pozn.: Takhle o dějinách střední Evropy ještě nikdo nevyprávěl. Cesta vlakem zmizelou zemí po stopách osudové lásky.

Jan Kraus je pečovatel a v Berlíně se stará o umírající. Pochází z Vimperku, od roku 1986 žije v Německu. S umírajícími tráví poslední chvíle jejich života. Někdy to jsou jen dny, jindy týdny, málokdy měsíce. Jedním z těch, které převáží na druhý břeh, je Wenzel Winterberg, rodák z Liberce, který je stejně starý jako tamní krematorium i Československá republika. Téměř stoletý muž trpí záchvaty historie, celý život pracoval jako tramvaják a nikdy nestudoval, ale přesto toho ví o historii hodně. Jednoho dne Krause požádá, aby s ním vyrazil na poslední cestu střední Evropou. Společně se vydají vlakem z Berlína do Sarajeva podle starého baedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913. Putují po stopách Winterbergovy dávné lásky Lenky, která se ztratila na začátku poslední války. Venku je zima a za okny vlaku ožívají staré, dávno zapomenuté příběhy…

Za román Winterbergova poslední cesta byl autor v roce 2019 nominovaný na prestižní cenu Lipského knižního veletrhu a v roce 2020 za knihu získal ocenění Chamisso-Preis/Hellerau.

Lit.: Chuchma, Josef: Oldřich Kaiser a Vladimír Javorský excelují v dramatizaci Rudišova románu. In web ČT Art, 14. 3. 2023 (recenze). – Cit.: Román Jaroslava Rudiše Winterbergova poslední cesta má štěstí na svá audiozpracování. Nejprve jej kompletně, jako audioknihu, výtečně načetl herec Pavel Batěk. A v Českém rozhlase letos vznikla třídílná adaptace, která je ještě necelé dva týdny volně k poslechu.

Winterbergrovu poslední cestu lze považovat za jednu z nejvýraznějších českých próz posledních let, tedy pomineme-li skutečnost, že Jaroslav Rudiš román napsal německy a do češtiny jej převedla Michaela Škultéty. Jak předloňská audiokniha, režírovaná Michalem Burešem, tak nynější „železniční roadstory“, jíž dramatický tvar vtiskla Eva Blechová a režíroval zkušený Aleš Vrzák, jsou Rudišovu textu právy. Každé z těch přetlumočení pracuje se svými vlastními prostředky a každé z textu zprostředkovává určitý, nikoliv totožný dojem – aniž by však došlo k popření podstaty autorova textu. Spíše se pokaždé akcentuje jiná jeho složka.

Bezmála šestnáctihodinový čtecí výkon Pavla Baťka je plně položen do monologu Jana Krause, který lidi na konci jejich životní pouti převáží na „druhý břeh“. Dialogičnost Krausova řečového proudu tkví v tom, že jeho podstatnou, nedělitelnou součástí je postava stoletého Wenzela Winterberga, který se navzdory všem očekáváním převozu ještě vzepře, zmátoří se a donutí Krause, aby s ním podnikl vlakové putování střední Evropou, po územích, jež kdysi spadala pod rakousko-uherskou monarchii, přičemž stařec „nemocný historií“ má k ruce bedekr z roku 1913. Rudiš text postavil jako monolog, ale ústřední postavy jsou dvě. Režisér Bureš a interpret Batěk vše vsadili na tah textu, na jeho rytmizaci (autor i překladatelka usilovali, aby vyprávění plynulo v pomyslném železničním rytmu). Audiokniha tak nechává plně zaznít repetitivnosti textu, kdy umanutý, posedlý stařec Winterberg určitá sousloví mnohokrát v průběhu vyprávění opakuje.

Rozhlasová adaptace, jejíž úhrnná stopáž činí něco málo přes dvě a půl hodiny, musela čtyřsetstránkový děj pochopitelně redukovat a řečový tok „odmonologizovat“. Autorka dramatizace Eva Blechová a dramaturgyně Klára Novotná našly řešení v tom, že základem je dialog mezi Krausem a Winterbergem a tyto postavy interpretačně oddělily. Kromě toho tu přímo vystupují i další figury, které dvojice na své cestě potkává; třetí nejrozsáhlejší part ovšem náleží Winterbergrově dceři, právničce, jež žije jako singl a pracovně přelétává z jedné země do druhé. Zvuková stopa je tu hutná, neboť v určitých okamžicích přes sebe jde více hlasových vrstev (například převozník Kraus vzpomíná na svůj vlastní život, zatímco Winterberg mluví a mluví…), atmosféru dokreslují a vjem zahušťují proměnlivá, jednou minimalistická klavírní, jindy elektronicky tažená hudba, dopravní hlášení z vlaků či tramvají (mezi hlasateli stanic lze slyšet i Rudiše), ruch daných prostředí. Tým režírovaný Alešem Vrzákem, se zvukovým mistrem Tomášem Pernickým a soundesignérem i autorem hudby Janem Trojanem, si tu s evokací vlakové křížové cesty opravdu vyhrál.

Základním interpretačním kamenem třídílné adaptace jsou výkony Vladimíra Javorského coby Krause a Ondřicha Kaisera v roli Winterbergra. V jejich podání vzlíná z „vlakové roadstory“ melancholie ještě hutnější, méně ironická než z monologu na knižních stránkách. Javorský je zde unaveným, smířeně vědoucím „převažečem“ se svými vlastními traumaty, se svou vlastní osamělostí a ne zrovna skvělou osobní historií emigranta z Československa usazeného v Německu. A umanutého starce Witenberga, který býval tramvajákem v západním Berlíně, podává Oldřich Kaiser bez přehrávání, s přesným dávkováním bolesti, zkušenosti, rezignace, a současně ovšem i osobní revolty vůči nynějším pořádkům. Kaiser býval v mladých letech šaškem (myšleno v dobrém), jemuž nebylo nic svaté, ale dnes dokáže být, a zde je to bezezbytku naplněno, charakterním hercem zužitkovávajícím plody svých ne zrovna hladce prožitých uplynulých desetiletí. Ti dva – Javorský a Kaiser – zde k sobě velmi pasují.

Zatímco text a jeho četba z úst Petra Baťka má hypnotický charakter, rozhlasová adaptace v sobě hmatatelněji nese dílem krásnou, dílem svírající tíži, neboť Winterberg je člověkem odcházejícího světa, a koneckonců duch přítomné doby už nesouzní ani s rozpoložením o několik generací mladšího převozníka Krause. Pojetí a obsazení obou těchto partů tvůrcům rozhlasové Vltavy zkrátka vyšlo, byla to trefa. Kdo Rudišův klíčový román četl, sotva může být touto adaptací zklamán; a kdo jej dosud nečetl, toho může zdařilá adaptace k textu přitáhnout. Že si na Vltavě na tomto titulu dali záležet, je patrné i z doprovodných materiálů na stránkách stanice. Rozhlasová „železniční roadstory“ nabízí plodně strávený čas, a to přesto – nebo vlastně právě proto –, že z Winterbergory poslední cesty před odchodem na druhý břeh jde na posluchače kromě jiného i „aktuální“ úzkost. (…)

Mluvené slovo na zvukových nosičích