Osudy – Anna Fárová: Jsem obklopena historií… 1/10 (2009)

Přidal: Přemek |

Prosinec 2, 2009

Četba na pokračování ze vzpomínek české teoretičky fotografie a esejistky. Připravila Barbora Bukovinská. Dramaturg Petr Turek. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Taťjana Medvecká.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 7. 12. 2009 v rámci projektu Rok v Evropě. Repríza 1. dílu 3. 1. 2016 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha; 18. – 22. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.); 1. dílu 25. 8. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Lit.: anonym: Anna Fárová: Jsem obklopena historií… In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2009 (článek). – Cit.: V cyklu Osudy si poslechneme deset částí vyprávění historičky umění, teoretičky fotografie, esejistky, překladatelky a signatářky Charty 77 Anny Fárové o běhu vlastního života, života podivuhodně spjatého s evropským děním ve 20. století, života vyplněného úžasným tvůrčím a organizačním úsilím, řadou průkopnických knih a výstav, života naplněného přátelstvím s mnoha vzácnými tvůrci. Nakladatelství TORST laskavě poskytnulo autobiografický text Anny Fárové Literární redakci ČRo 3 – Vltava ještě před vydáním monumentální knihy Anna Fárová – Dvě tváře (podzim 2009), jejíž závěrečnou částí tento text je. Desetidílnou četbu na pokračování ze vzpomínek české teoretičky fotografie a esejistky připravila Barbora Bukovinská. Zařazeno v rámci projektu Rok v Evropě. V režii Ivana Chrze účinkuje Taťjana Medvecká.

Vyprávění Anny Fárové o běhu vlastního života, života podivuhodně spjatého s evropským děním ve 20. století, života vyplněného úžasným tvůrčím a organizačním úsilím, řadou průkopnických knih a výstav, života naplněného přátelstvím s mnoha vzácnými tvůrci začíná vzpomínkou na Paříž: „U nás doma v Paříži byla stále spousta umělců. Vyplynulo to z tatínkova povolání diplomata a jeho osobních zájmů. I máma mě poznamenala mnohým hezkým. Oba mi pomohli. Formovali mě. To zůstává v nevědomí. Člověk je nějak formován a pak toho užívá, když bere rozum. Tam se teprve projeví to, co získal nebo k čemu byl určen. A já tomu rozumím až teď, na stará kolena…“

Historička umění, teoretička fotografie, esejistka, překladatelka, signatářka Charty 77 Anna Fárová (nar. 1. 6. 1928 v Paříži) studovala v letech 1947-1951 na Filozofické fakultě UK. V letech 1969-1977 (do podpisu Charty 77) byla kurátorkou fotografického oddělení Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, kde zřídila sbírku umělecké fotografie, současně externě učila na FAMU. Po podpisu Charty 77 jí bylo znemožněno publikovat a veřejně působit. Od roku 1978 spolupracovala s Jazzovou sekcí (mj. publikace o fotografiích J. Štyrského). V letech 1976-1981 se podílela na přípravě výstav ve foyeru Činoherního klubu v Praze, věnovala se literárním překladům (P. Gauguin, D. de Rougemont, V. Linhartová, P. Ricoeur). Je autorkou několika zásadních monografií předních světových fotografů (Cartier-Bresson, 1958; Werner Bischof, 1960; Eugen Wiškovský, 1964; Josef Sudek, Milano 1983; Fr. Drtikol, Mnichov 1986). Připravila řadu průkopnických výstav (7 + 7 fotografů, 1967; Fotograf František Drtikol, 1970-1971; Josef Sudek, 1976).

Závěr vyprávění Anny Fárové v několika větách obsahuje nejpodstatnější jména a místa spjatá s jejím osudem: otec, matka, Libor Fára, František Drtikol, Josef Sudek, Francie, Spořilov, Slavonice…: „Další významný okamžik v mém životě znamenalo zakoupení renesančního domu ve Slavonicích v roce 1996. (…) Hledala jsem prostory pro uložení Fárovy tvorby a svého archivu. (…) Při stěhování materiálů začal další úklid, kterému se věnuji vlastně už od doby zpracovávání drtikolovské pozůstalosti v roce 1970. Sudek je uklizený do velké monografie. (…)

Otcovy paměti jsem pomohla připravit k vydání, popel svých rodičů jsem uložila vedle sebe, aby si mohli v klidu promluvit. Libora jsem také uklidila do velké monografie v nakladatelství Gallery a už šestým rokem připravuji každoroční srpnovou výstavu segmentů Fárova díla v galerii UBU ve slavonickém domě. Ty výstavy jsou poslední rozkoší našeho vztahu. Mám tady knihovnu, v níž bych i poslepu našla svoje oblíbené knížky, i ty pocházející z knihovny mého otce z Prahy, matčiny z Nice a mých tet ze Spořilova; mám tu i všechny Liborovy knížky. Pracuji u bratrova psacího stolu. Jsem obklopena historií, v níž je zapsána má minulost i přítomnost…“

Nakladatelství TORST laskavě poskytnulo autobiografický text Anny Fárové Literární redakci ČRo 3 – Vltava ještě před vydáním monumentální knihy Anna Fárová – Dvě tváře (podzim 2009), jejíž závěrečnou částí tento text je. Desetidílnou četbu na pokračování ze vzpomínek české teoretičky fotografie, esejistky a překladatelky připravila Barbora Bukovinská. Zařazeno v rámci projektu Rok v Evropě. V režii Ivana Chrze účinkuje Taťjana Medvecká.