Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Jak vymoci dva miliony

Přidal: Premek |

Listopad 28, 2021

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 45/2021)

„Rozhlas mě vždy bavil a lákal. Napřed k poslechu, později k psaní fejetonů, reportáží z cest a hlavně rozhlasových her. (…) Mé počáteční, většinou modelové hry vznikly v údobí pěti let a všechny byly nějakým způsobem oceněny, třeba „jen“ prémiemi Literárního fondu. Hra Ruce nad vodou zvítězila v rozhlasové soutěži o první československou stereofonní rozhlasovou hru, byla inscenována Janem Fuchsem a vyslána na prestižní Prix Italia. Nevyhrála, ale díky překladům se rozletěla v nastudování zahraničních rozhlasových stanic po světě.“ To o svém vztahu k rozhlasovému médiu napsal dramatik a spisovatel Roman Ráž v předmluvě ke knize svých her Slušní lidé nevraždí (Větrné Mlýny, 2020). Následovala volná trilogie her Legenda o střeše světa (1966), Faust umírá dvakrát (1967) a Než pstruh ztratí duhu (1968), jejichž společným tématem byl podle jejich dramaturga Karla Tachovského „mechanismus moci, která se zmocňuje individuálního osudu a přetváří člověka v bezmocný, manipulovatelný nástroj.“

Takováto témata ovšem nemohla vyhovovat těm, kteří ovládli Československý rozhlas po okupaci v roce 1968. Brněnská inscenace Pozvání spravedlivých (1970) byla na dlouhou dobu poslední Rážovou prací pro rozhlas. Do vysílání se vrátil až v roce 1981 díky osobní statečnosti dramaturga Ivana Škapy; hra Benda to zatrhne aneb Hrdina televizních seriálů sice nedosahovala kvalit předchozích prací, pro Ráže to však bylo prolomení desetiletého odmlčení.

Po listopadové revoluci autor pro rozhlas připravil grotesku Pasti a pastičky (1997) a především černou restituční komedii Vymahač (2005). Ráž ji s nadsázkou označuje jako “porestituční pohádku”, šťastného konce se však nedočkáme. Hlavním tragikomickým hrdinou je nenápadný slušný učitel dějepisu na penzi (Luděk Munzar), který v restituci získá nazpět dům svého dědečka. Prodá jej za dva a půl milionu, v hotovosti však dostane jen pět set tisíc, dva miliony mu zůstane kupující dlužen. Soud jej odsoudí k dvaceti splátkám, drzý dlužník (Petr Křiváček) však nezaplatí ani korunu a ještě se důchodci vysměje. Je tedy třeba obrátit se na soud, myslí si nešťastný hrdina. Jeho dcera (Simona Postlerová) mu však domluví vymahače (Jan Novotný), který při nejbližší příležitosti dlužníka přizabije, dostane roční podmínku a – začne učitele vydírat. O této situaci se dozví soused – přítelíček (Martin Štěpánek), který mu občas opravoval odpad; vymahače zabije a postaví se bez cavyků na jeho místo. Od té chvíle se různí vyděrači a vymahači začnou u hrdinových dveří jako svatí na orloji. Situace spěje k nejhorším možným koncům a nešťastnému restituentovi nepomůže nikdo, ani jeho dcera, které jde jen o peníze, ani zeť, “vzorný” podnikatel (Jiří Hromada). A sympatický nešťastný hrdina Rážovy hry se před posluchačovýma ušima pomalu mění, hrubně a lhostejní.

Hru nastudovali dramaturg Pavel Minks a režisér Vlado Rusko. Vynikající herecké výkony doprovodili pouze několika základními zvukovými efekty, jimž vévodí až groteskně znějící sloupkové hodiny…

Historie rozhlasových her