Vína lok! (2006)

Přidal: Přemek |

Březen 10, 2006

Gilbert Keith Chesterton. Verše velkého anglického romanopisce a esejisty přeložil Josef Hrdlička a komentáři doprovodil Mojmír Trávníček. Připravil Miloš Doležal. Režie Aleš Vrzák.

Účinkují Josef Somr a Hana Kofránková.

Natočeno 2006. Premiéra 18. 3. 2006 (14 min). Repríza 15. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie; 27. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.

Lit.: Trávníček, Mojmír: Vína lok! In web ČRo 3 Vltava, březen 2006 (článek). – Cit.: Při desátém výročí smrti Gilberta Keithe Chestertona, který žil v letech 1874 až 1936, napsal Aloys Skoumal: „Dosti je u nás známo jeho dílo beletristické a esejistické, méně už jeho básně.“ Do češtiny byly přeloženy desítky Chestertonových knih prózy a esejů, hojně zejména ve dvacátých letech minulého století, ještě za jeho života.

Jedním z objevitelů jeho díla byl – jako v tolika jiných případech – staroříšský Josef Florian. Stesky na absenci českých překladů Chestertonovy poezie se stereotypně opakovaly, ale nikdo je nevyřešil tím nejprostším způsobem – překladem. Poté co Antonín Přidal v překladu Létající hospody zpřístupnil komplex vložených básní, mons. Josef Hrdlička (mj. římskokatolický biskup olomoucké diecéze) je první, kdo u nás přistoupil k vydání obsažnějšího výboru Chestertonovy originálně spirituální poezie. Knihu vydalo v roce 2004 olomoucké nakladatelství Matice Cyrilometodějská.

V Chestertonově poezii postřehne přítomnost teologického smyslu v nejedné, ba téměř v každé jeho básni i laický čtenář. Platí to zcela samozřejmě i o nejrozmarnějších burleskách, jako je například Víno a voda, jejíž refrén – „proti vodě nemám nic, jen ve víně ji nemám rád“ – naprosto není pouhým pijáckým bonmotem, nýbrž osobitým vyjádřením základní Chestertonovy myšlenky, která proniká celým jeho dílem: je to obrana Stvoření proti znehodnocování, urážce, pomluvě a lživému ostouzení, oproti opovrhování Božími dary v jakékoliv podobě a jakýmkoliv způsobem. Chesterton v běžných, všedních, obvyklých gestech a skutcích objevuje leckdy dobrodružně-duchovní jádro; ví, že neexistuje abstraktní spiritualita – existuje jedině v konkrétních lidských srdcích, a jedině když se v nich naplňuje, lze o ní platně hovořit. Nejnápadnější ovšem zůstává přítomnost humoru v této povýtce duchovní poezii.

Chesterton vystupuje celým svým dílem jako služebník evangelia – radostné zvěsti. Optimismus evangelia patří k jeho základní výbavě a obdařil ho radostnou tváří. „Má někdo radost? Ať zpívá Bohu chvály!“