Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Andělé (ne)jsou šejdíři

Přidal: Premek |

Březen 24, 2022

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 11/2022)

Rodina právě vypnula televizi a usedla k večeři, když u dveří zazvoní – anděl. Oznámí otci, že město je odsouzeno k zániku. Ten zná pana Anděla už z dřívějška (podle náznaků snad z okupačních let) a okamžitě začne balit domácnost a nutit rodinu k úprku. Postaví se mu jeho dcera Eva a pozve si na pomoc svoje kamarády. Společně s matkou Anděla vyženou, ten však zmizí společně s otcem. A zatímco Eva s kamarády oba dva hledají po městě, otec zjišťuje, že pan Anděl jej sice k útěku provokoval, nechce však nést žádnou další odpovědnost. A klepe u dalších dveří, aby i tam zasel semínko strachu…

Biblická moralita ze současnosti Komedie s Lotem (1963) je rozhlasovou dramatickou prvotinou Milana Uhdeho. Starozákonní příběh o Lotovi a jeho ženě ve svém textu používá jako kritiku maloměšťáckého a do sebe zahleděného nihilismu, kritiku lidí, jejichž svět a rozhled končí za dveřmi jejich bytu. Politický a morální rozhled hlavy rodiny ilustruje autor úvahou o moderním vynálezu – televizi: “Když na to nemáš nervy, klap! a máš pokoj… Ať si jinde dělají, co chtějí, my budeme večeřet.” Proti takovému myšlení staví Uhde mladou generaci, která není zatížena minulostí a která chce prošlapat vlastní cestu.

Lota i zrádného Anděla hraje brněnský herec Karel Kabíček. Zatímco Lot je v jeho podání nervózní pán jakoby stále před zhroucením, kterého dokáže uvolnit jen kapka domácí slivovice, jeho “okřídlené” alter-ego má hlas klidný a nezúčastněně povznesený. Jeho manželku hrála Jana Ebertová jako odevzdanou, předčasně zestárlou ženu, která se však nakonec dokáže vzepřít partnerovu nesmyslnému rozhodnutí. Rozverné mládí reprezentuje Eva v podání Miriam Hynkové, její přátele Petra a Tomáše Josef Štefl a Josef Husník. Drama sleduje Zpěvák v podání Rudolfa Pellara, zpívající píseň, která připomíná dobovou módu tzv. “písničky pro všední den”. V několika variacích ovšem mění jak on, tak doprovodný orchestr Gustava Broma a kombo Lubomíra Novosada náladu a vyznění textu. Herecký ansámbl pak doplňuje Otakar Dadák jako biblický Vypravěč či nervózní a chtěně ležérní číšník v podání Jaroslava Dufka, který nakonec Lota neurvale vyhodí z lokálu. Režijně hru nastudovala Olga Zezulová, hudbu složil Jaromír Dlouhý.

Osud Uhdeho hry však měl ještě zajímavé pokračování. Kromě dvou německých nastudování (1964, 1979) ji potkalo ještě něco. V roce 2007 o tom v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas řekl sám autor: „Já tu hru koncipoval tak, že člověk nemá právo odejít ze své obce, že má se svými lidmi zůstat. A ten anděl byl vlastně ďábel-pokušitel. Po premiéře jsem dostal dopis: „Pane, vy mě neznáte, ale já znám dobře vaši rodinu a chci vám říct: napsal jste hru, která zpochybňuje anděly – nedělejte to! Kdyby nebylo jistého anděla, tak vaše maminka nepřežila válku. Já jsem byl tomu andělovi nablízku, byl to takový břichatý pán, kapitalista, dneska by se řeklo buržoust. A ten pán vzal na sebe otcovství vaší maminky, našel ještě jednu dámu, také nežidovku, která spolu s ním prohlásila, že měli nemanželský poměr, z něhož se narodilo dítě – vaše matka.(…) Ten anděl pak ještě podplatil odborníka na rasy, který přijel až z Berlína a napsal na vaši maminku posudek, že tato osoba nejeví žádné židovské rasové znaky…“ Šel jsem s dopisem za ní, ale odmítla se mnou o tom mluvit. Až o pár let později, v roce 1972, když už jsem měl potíže s publikováním, se odkudsi dověděla, že jsem na nějakém seznamu nejen jako nežádoucí autor, ale hůř – jako autor židovského původu. A nabídla mi, že má papíry o mé i své rasové čistotě a předá mi je. Chápal jsem její zoufalství nad tím, jak se dějiny opakují, ale samozřejmě jsem odmítl.“

Šokován novým poznáním napsal Uhde rozhlasovou hru Velice tiché ave (1981, v Československém rozhlase natočeno 1992) a divadelní hru Zázrak v tichém domě (2004, premiéra v Divadle na Vinohradech). “Pořád jsem toužil její postavy soudit,” prohlásil o novém textu, “a teprve až jsem si osvojil halasovskou hierarchii, že je „nad krásou je nade vším“, tedy i nad pravdou, „slavnost

porozumění“, dokázal jsem text dotáhnout do tvaru, se kterým jsem byl spokojen. O žádné své hře jsem si to nemyslel, ale Zázrak se pro mě stal pokusem vyrovnat se s jedním ze svých ústředních témat a vlastně celým dosavadním životem.” Proto už Komedii s Lotem nevnímá jako součást svého díla a nedovoluje její reprízy. Alespoň úvodní píseň v podání Rudolfa Pellara by si ale “provětrat” zasloužila…