Aristokratka pod palbou lásky (2022)

Přidal: Premek |

Říjen 14, 2022

Evžen Boček. Kompletní audiokniha. Režie Markéta Jahodová.

Čte Veronika Khek Kubařová.

Natočeno 2022. Vydal OneHotBook, říjen 2022 (1 CD MP3, katalogové č. AK534; EAN: 8594169485348; celková délka 8 hod. 23 min.). Ukázka k poslechu zde.

Série: Aristokratka #6

Pozn.: Z Marie je po návratu na Kostku mezinárodní celebrita. Nejenže svým šarmem oslnila Její Veličenstvo Beatrix i všechen nizozemský lid, ale dokonce naprosto okouzlila místní nejlepší partii „se šrajtoflí jenom o něco tenčí než balík sena“. Kromě Marka, poručíka tamního královského letectva a dědice miliardářského impéria, se však o váhající komtesu stále uchází i Max. V otázce svého budoucího zetě má zřejmě nejvíc jasno otec (ve shodě s redaktory Blesku), kdežto matka jako obvykle vůbec nerozumí, o čem je řeč, kastelán Josef na lásku – zatím! – nevěří a paní Tichá by tomu dala čas. Vyčkávací taktiku, díky níž se to snad „vystříbří samo“, zvolí i naše aristokratka. Podaří se nizozemské televizi, která na zámku natáčí něco jako dokument „stříknutý reality show“, zachytit komu dá Marie nakonec přednost? „Lesnímu duchu“ Launovi, anebo „holandskému řízkovi“ s charismatem Richarda Gerea?

Poslední díl veleúspěšné série o neuvěřitelných eskapádách poslední aristokratky!

Lit.: Špetlíková, Tereza: Za tu dobu jsem urazila s Marií na zádech velký kus života. In web OneHotBook, 30. 8. 2023 (rozhovor). – Cit.: Vydání posledního dílu úspěšné humoristické série o Marii Kostkové z Kostky (Aristokratka pod palbou lásky) si říkalo o rozhovor s kastelánem a spisovatelem Evženem Bočkem, autorem Deníku kastelána i zmíněné série Aristokratka, a také s herečkou Veronikou Khek Kubařovou, která všech šest dílů Aristokratky pro vydavatelství OneHotBook načetla.

Pocházíte z Kyjova, rok jste učil na základní škole Červené domky v Hodoníně, od té doby jste již po tři dekády kastelánem malebného milotického zámku. Snad nejdále jste si zatím geograficky odskočil na Masarykovu univerzitu v Brně. Dá se říci, že máte svou „rodnou hroudu“ rád natolik, že Vás to, jestli je „za humny drak“, ani moc nezajímá?

EB: Už jsem na zámku doma a necestuju proto, neboť je to pro mě frustrující – stejně jako každá změna. Nešťastný jsem i v hotelu, mám rád své ranní rituály.

Jste rakovnická rodačka, herectví jste studovala v Praze, kde také nyní žijete, ale začínala jste na scéně v Mladé Boleslavi a například i se svou bývalou domovskou scénou, kterou do loňského roku bylo divadlo Dejvické, také někdy (a to i poměrně daleko) cestujete. Máte „změnu vzduchu“ ráda a byla jste někdy v Nizozemí?

VK: Změnu vzduchu mám velmi ráda, už proto, že jsem vzdušné znamení. V Nizozemsku jsem byla, a to konkrétně v Amsterdamu.

Věříte na nějakou základní lidskou charakteristiku podle znamení?

VK: Ano, myslím, že to funguje… Já mám takové ty úplně základní rysy blížence. Některé ty pozitivní, ale i negativní vlastnosti na mě sedí.

Pokud pohádkový svět opustíme – ale u dětí ještě chvíli zůstaneme –, z jakého důvodu jste skončil s učením? Nebo jste už v mládí věděl, že byste raději bydlel na zámku v Miloticích?

EB: Když předchozí kastelán odešel do důchodu, vypsal se konkurz na nového a já v něm zvítězil. O tuhle profesi jsem se zajímal už na vysoké škole, takže jsem jakž takž věděl, do čeho jdu.

Pracovala jste někdy (byť jen chvilku) i mimo obor, třeba dokonce někde v cizině?

VK: Za svou největší zahraniční zkušenost považuju zkoušení na Shakespearovských slavnostech v Bratislavě. Je to sice u sousedů, mluvíme podobnou řečí, ale ten kulturní trh je jiný, sice tam známe nějaké kolegy, ale jinak toho vlastně o sobě navzájem příliš nevíme. Byla to zkrátka taková ta situace, kdy člověk někde musí začít od nuly a budovat ty vztahy od začátku.

K té druhé otázce – v jiném oboru jsem nikdy nedělala, ani třeba jako brigádu. Vždycky se to pohybovalo okolo šatnářek, uvaděček a tak, nikdy to nebylo nic mimo divadlo.

Jaká nejzajímavější událost vám za těch 30 let kastelánství nejvíce utkvěla v paměti?

EB: Za tu dobu bylo těch šmodrchanic tolik, že bych těžko vybíral jednu konkrétní.

Touhu psát knihy jste v sobě měl také už od dětství?

EB: Od dětství jsem hodně četl, ale spisovatelské ambice jsem neměl.

Odkdy jste chtěla být herečkou? Hrála jste si na ni už jako malá?

VK: To hrála, už jako úplně malinká, ale strašně dlouho jsem nevěřila tomu, že je to možný. Brala jsem to jen jako takový sen. Být herečkou pro mě bylo podobné jako být princeznou, takové věci se zkrátka nedějí. Až se jednoho dne paní učitelka na dramaťáku někdy na prvním stupni ptala, čím bychom chtěli být, až budeme velcí. A jedna moje kamaráda řekla, že by chtěla být herečkou. Což mě udivilo, jak to vůbec může říct, vždyť to přeci nejde. Ale paní učitelka mi vysvětlila, že to jde a dokonce existují herecké školy. A tehdy jsem si začala tajně pohrávat s myšlenkou, že pokud by to šlo, chtěla bych se na nějakou takovou školu zkusit dostat.

Soudě dle vaší dosavadní literární produkce vám „život na zámku“ vedle mnoha krásných rostlin a stromů (které si lze v areálu zakoupit v prosperujícím zámeckém zahradnictví) či opeřených zvířat, jež každé ráno chodíte vyhánět do ohrady (včetně hus!), poskytuje i živnou půdu pro vaši fantazii. Co vás přimělo zasednout ke stolu a začít psát Deník kastelána?

EB: To je už tak strašně dávno, že vlastně ani nevím. Já si stěží pamatuju, co jsem dělal včera.

Pamatujete si, co přesně vás přimělo zatoužit po herecké kariéře? Můžete popsat nějaký konkrétní moment, kdy jste si uvědomila, že tohle je vaše cesta?

VK: Uvědomila jsem si to asi až na té herecké škole. Já po tom samozřejmě toužila, ale říkala jsem si – a podotýkalo to i moje okolí –, že jedna věc je dostat se na školu, ale neznamená to, že se člověku podaří v tom oboru pracovat. Protože je řada absolventů, kteří se herectví nakonec z nějakého důvodu nevěnují. Tak jsem si říkala, že bych mohla třeba vést dramaťák. Ale potom, když jsem dostala první práci v divadle, tak jsem začala věřit tomu, že by to vážně mohlo klapnout. Mně hrozně bavilo zkoušet být někdo jiný, prožívat emoce, které já neprožívám, a zprostředkovat je někomu, kdo se dívá. (….)

Mluvené slovo na zvukových nosičích