O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha 1/12 (2023)

Přidal: Premek |

Květen 22, 2023

Tereza Brdečková. Četba na pokračování. Připravila Tereza Brdečková. Dramaturgie Eva Lenartová. Režie Tomáš Soldán.

Účinkují Alena Sasínová-Polarczyk, Magdaléna Holcová a Norbert Lichý.

Natočeno 2023. Premiéra 1. dílu 22. 5. 2023 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: Tři generace žen Jana Wericha: manželka Zdenka, dcera Jana a vnučka Zdenka, řečená Fanča. Tři chytré, schopné a vtipné souputnice byly pro Wericha tím nejcennějším, co na světě měl – vedle svého publika. Tereza Brdečková spolu s Fančou provázejí čtenáře třígeneračním příběhem o životním údělu žen a současně o hlubokých vnitřních rozporech umělců v Československu. Kniha čerpá z dosud nepublikované rodinné korespondence a z Werichových soukromých deníků z let 1958-1974, z archivů i vzpomínek. (anotace)

3. Ve třetím pokračování se dozvídáme, jak se Werich i se Zdeňkou a dcerou Janou vrátili po válce do Československa. Nevíme, jak a kdy se Zdeňka dozvěděla, že její příbuzní zemřeli v koncentračních táborech, její osobní dopisy se nezachovaly. Na skok se do vlasti vrací i Voskovec se svou americkou manželkou. Politicky ale v Československu přituhuje a ideální není ani soužití Werichových a Voskovcových. Jiří se ženou odjíždí do Paříže a s Janem přerušuje na několik let styky. Do bytu po Voskovcovi se stěhuje básník František (sic!) Holan.

4. Jan Werich se v roce 1949 přesunuje na Barrandov. Spolupracuje s mladým Jiřím Brdečkou. Jana se hlásí na DAMU, její herecký osud je ale poznamenaný jejím původem. Po osmi letech se Werich v Londýně potkává s Voskovcem. Dozvídáme se také o tom, jaká byla situace v Československu. Zazní i dosud nezveřejněné úryvky z rodinné korespondence.

5. Jana absolvuje DAMU a nastupuje do divadla v Uherském Hradišti. Poprvé v životě nepodává rodičům pravidelné hlášení. V pátém pokračování se dozvídáme o cestě Jana a Jany po Itálii, po ní už bylo pro Janu Slovácké divadlo malé. Přechází do Městského divadle v Kolíně. seznamuje se tam s herečkou Jitkou Frantovou, která byla – což Jana netušila – velmi aktivní agentkou StB.

6. V roce 1960 odchází Werich z divadla ABC. Bere si roční dovolenou, o které ví, že je jeho divadelním koncem. V tu chvíli ale přichází na řadu Werichova televizní kariéra. A dcera Jana jde s ním, odchází z divadla Rokoko a nastupuje na Barrandov. V šestém díle se ale dozvídáme také o tom, jak Zdeňka a Jana přijali a prožívali Werichovu nemoc – rakovinu hrtanu.

7. Jana překládá, dodnes jsou mnohé divadelní hry známé jen v jejím překladu. Autorka vzpomíná i na své dětství a na to, jak fungovala rodina a partnerství v šedesátých letech. A Jana se potkává s Jiřím Kvapilem a tak se na scénu dostává vnučka Jana Wericha – Zdeňka zvaná Fanča.

8. Mezi Janem a Zdeňkou se cosi kazí. Oba se o tom zmiňují v dopisech Jiřímu Voskovcovi. Zdeňka stále častěji sahá po skleničce. A do toho přichází srpen 1968. Jan odlétá do USA a Zdeňka zůstává v Praze. V Americe ale Werich onemocní rozedmou plic. Na kariéru v tu chvíli není ani pomyšlení, místo toho se vrací do Československa. Tato zdravotní indispozice ale manžele znovu spojí.

9. Jana jede pro otce do Spojených států, nebýt Fanči a manžela, ráda by tam zůstala. Jan Werich se stává víc dědečkem. V roce 1969 začínají komunisté Wericha ignorovat. Zdeňka má stále větší problémy s alkoholismem a do problémů s pitím opět spadl i Janin manžel Jiří Kvapil.

10. StB sleduje všechny, kteří Werichovi navštěvují. Jana se i s Fančou a manželem přestěhovala k rodičům, aby se mohla starat o nemocného otce. Kvapil ale neustálé kousavé poznámky tchána nevydržel, našel si jinou ženu a od Jany odešel. Fanča nastupuje do školy.

11. Zdraví Jana a Zdeňky se zhoršuje, Werich přichází o sluch. Zvláštním způsobem se dostává jeho podpis pod antichartu. A Fanča začíná účinkovat v dětských rolích v Semaforu. V jedenáctém díle se také dozvídáme, jak se Fanča společně se synem Jiřího Suchého a dvojčaty Formanovými dostala na prázdniny do USA.

12. Zdeňka umřela, Jana je nemocná, Werich umírá 31.10. 1980. Fanča se stěhuje na Prosek k matčině kamarádce Daně Pakové, protože Jana nastupuje do nemocnice, ze které už se nevrátí. Voskovec plánuje, že si Fanču vezme do Ameriky, ale i on umírá. V závěrečném dílu se také dozvídáme, jak to bylo se Zdeňkou Kvapilovou alias Fančou dál.

Lit.: Lenartová, Eva – Brdečková, Tereza: Tereza Brdečková: O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. Osudy tří generací žen slavného herce. In web ČRo Plus, 25. květen 2023 (článek). – Cit.: Tři generace žen Jana Wericha: manželka Zdenka, dcera Jana a vnučka Zdenka, řečená Fanča. Tři chytré, schopné a vtipné souputnice byly pro Wericha tím nejcennějším, co na světě měl – vedle svého publika. Tereza Brdečková spolu s Fančou provázejí čtenáře třígeneračním příběhem o životním údělu žen a současně o hlubokých vnitřních rozporech umělců v Československu.

Kniha čerpá z dosud nepublikované rodinné korespondence a z Werichových soukromých deníků z let 1958–1974, z archivů i vzpomínek. (…)

„Nápad na napsání téhle knížky vznikl po několika večerech strávených nad starými fotografiemi a dopisy a také v rozhovorech a vzpomínkách se starými přáteli. Hledali jsme nezkreslený pohled na život u nás na Kampě. Jak to vlastně všechno bylo? Jan měl vždycky tolik možností se vyjádřit. Ale já jsem chtěla dát slovo i své mámě Janě a babičce Zdeničce. Mám velkou radost z toho, jak se to podařilo, a tuším, že naši ji mají tam někde také,“ říká vnučka Zdenka, řečená Fanča.

„Neviděla jsem Fanču třicet osm let. Stejně jako ona jsem dlouho se světem svých rodičů nechtěla mít nic společného a vrátila jsem se k němu až po padesátce, když jsem byla sama kompletní a jiná než oni – nebo jsem si to aspoň myslela. Na podzim roku 1919 sehnala scenáristka Tereza Nováková, autorka scénáře o Werichovi, Fančino telefonní číslo. Zavolala jsem na něj. Okamžitě jsme byly zpátky ve světě svých dávno vymřelých rodin. ‚…náš otec byl Diogenes a naše matky s ním táhly po vinobraních.‘ Otázkou zůstává, kdo přesně byly ty bezejmenné matky. Jak se jmenovaly, co chtěly? Historie ani Jan Werich se o nich nezmiňují. Musely jsme to napravit,“ míní Tereza Brdečková. (…)

Četba na pokračování