Akademie – Miloš Konvalinka (1919 – 2000) (2023)

Přidal: Premek |

Červen 6, 2023

Rozhlasový portrét dirigenta, hudebního režiséra a jedné z vůdčích osobností olomouckého rozhlasu po roce 1949. Hovoří klavíristka Věra Lejsková, úryvky čte herec Moravského divadla Olomouc Josef Bartoň. Připravil a režii má Michal Bureš.

Připravila Olomouc v roce 2023. Premiéra 6. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 21:15 – 23:00 h.; 106 min.).

Lit.: Bureš, Michal: Dirigent Miloš Konvalinka: Olomouc – místo mé radosti. In web ČRo 3 Vltava, 6. červen 2023 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Miloš Konvalinka (1919–2000), rodák z Nového Města na Moravě, dirigent a zapálený hudební redaktor, se stal jednou ze zakládajících osobností rozhlasového vysílání v Olomouckém kraji. To bylo slavnostně zahájeno v neděli 9. ledna 1949 v 8:00 hodin znělkou na motivy hanácké lidové „Daleká šeroká je cesta po Holomóc“.

Konvalinka, sám z muzikantské rodiny, vystudoval brněnskou konzervatoř. Vzpomíná: „Taktovka se stala mým osudem už v roce 1945, kdy jsem začínal coby korepetitor s Bizetovou Carmen, a samostatně nastudovanou Madame Butterfly, to bylo v Praze, ve Státní opeře. Pak jsem odešel do opery v Ústí nad Labem a v Košicích. Roku 49 mi nabídl místo šéfa Karlovarský symfonický orchestr, který byl znám už z dob první republiky přímými rozhlasovými přenosy svých lázeňských a promenádních koncertů. Po válce měl víc než mezinárodní složení – vedle členů bývalého Německého lázeňského orchestru v něm hráli taky repatrianti ze Zagrebu, z Argentiny, někteří až z Hongkongu. Měl jsem tam i několik českých Vídeňských filharmoniků. To byla neuvěřitelná škola.“

Do Olomouce ho i jeho manželku Hanu, operní pěvkyni, přivedla nabídka dirigentského místa v Moravské filharmonii. Po dvou letech však Konvalinka zjišťuje, že se s uměleckým šéfem filharmonie Františkem Stupkou neshodnou, a odchází do pobočky Československého rozhlasu v Olomouci. Na stálé pracovní místo ho roku 1951 přijímá ředitel Alois Rečka, novinář a básník – společně vytvoří nejeden rozhlasový pořad. Coby hudební redaktor se Konvalinka zaměří jak na natáčení snímků MFO, tak snímků v podání sólistů, sboru a orchestru MDO (dříve Státního divadla Oldřicha Stibora). Natáčí také hanácký folklór a estrádní hudbu. Těch snímků se dochovaly tisíce. Některé jsou než svědectvím doby, jiné se dají dodnes bez ostychu vysílat.

O rozhlasové práci Miloš Konvalinka říká: „Je jisté, že práce při natáčení zvýšila můj respekt k detailu a že mi dala mnoho pro zvukovou představu celku díla, ale zásadní rozdíl mezi prací v nahrávacím studiu nebo na koncertním pódiu nevidím. Vždyť při natáčení nebývá o moc více času než při přípravě veřejného koncertu. Rozdíl je pouze v tom, že při práci pro rozhlas chybí kontakt s obecenstvem, tedy se zcela specifickou součástí přispívající k celkovému výkonu orchestru i dirigenta. Mikrofon mně přesto učaroval.“ Do Olomouce i do Ostravy zval Konvalinka přední sólisty nejen z Moravy a Slezska, ale z celého Československa. Častým hostem bylo také klavírní duo Věry a Vlastimila Lejskových. Vzniká vzácná nadregionální symbióza umění a rozhlasové tvorby, natáčejí se snímky Benjamina Brittena či Daria Milhauda, které jsou následně posílány autorům do Anglie a Francie, kde jsou vysoce ceněny. (…)

Radiodokument