Bohemista Xavier Galmiche o Reynkovi (2023)

Přidal: Premek |

Červen 13, 2023

Rozhovor s francouzským bohemistou, překladatelem a vysokoškolským profesorem Xavierem Galmichem natočený při příležitosti jeho brněnských přednášek. Připravila Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2023. Premiéra 10. 6. 2023 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 19 min.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Překladatel Galmiche: Jsme jen skromní pokračovatelé vzájemné literární činnosti mezi Reynkem a Suzanne Renaud. In web ČRo Brno, 12. červen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Francouzský bohemista a překladatel Xavier Galmiche se stal laureátem ceny Premia Bohemica pro rok 2020. Toto ocenění uděluje z pověření Ministerstva kultury Moravská zemská knihovna zahraničnímu bohemistovi či překladateli, který se ve své zemi významně zasloužil o šíření a propagaci české literatury. Protože nedávno navštívil Brno, kde proslovil několik přednášek, měla redaktorka Alena Blažejovská příležitost natočit s ním rozhovor.

Co Galmiche tentokrát do Brna přivedlo? „Řekl bych, že především Reynek. Dny frankofonní kultury byly příležitostí prezentovat úvahy o Reynkovi. Pro mě je stálou inspirací, abychom pochopili vývoj české poezie během 20. století,“ uvádí Xavier Galmiche, který se básníkem Bohuslavem Reynkem zabývá jako překladatel i jako badatel.

Galmiche vysvětluje: „I statisticky se dá spočítat, kolik se toho od Reynka přeložilo do různých jazyků. Francouzština je velmi významná. To se vysvětluje samo, protože už Reynkova manželka Suzanne Reanud ho překládala – a opačně se to taky stalo. Je nás víc, kteří se snažili překládat Reynka, a myslím, že všichni jsme jenom skromní pokračovatelé té skvělé vzájemné literární činnosti mezi Reynkem a Suzanne Renaud.“

Galmiche uvádí svůj postřeh, že šíření Reynka v Čechách je spjato se samizdatem. „Je nová vlna zájmu o samizdat a nová vlna zájmu o Reynka. Myslím, že to můžeme spojit,“ uvažuje francouzský bohemista. „Začátek intenzivního šíření překladů Reynka do francouzštiny se konal přes spolek Romarine, který byl založen paní Auzimourovou v Grenoblu. To má spojitost se Suzanne Renaud, protože Grenoble byl její region. Ale myslím, že vydavatelská činnost spolku Romarine byla inspirovaná – nechci říct přímo samizdatem, ale podzemní cestou šíření literatury.“ Podle Galmiche byla pro Romarin vzorem nenápadná, diskrétní činnost, která ale právě proto, že je nenápadná, ještě lépe slouží k danému účelu. „Mám rád ten Reynkův polohlas, který už je u nás díky různým překladům slyšet.“

Je pro Galmiche Reynkův „polohlas“ něčím obdobným jako „mumlání“ Jakuba Demla? – „Je to moje posedlost,“ usmívá se francouzský bohemista, „když už jsem otevřel cestu toho, co nazývám podpoetika, to znamená poezie někdy pod prahem slyšitelnosti, někdy se jedná o infrazvuk nebo polozvuk inspirovaný například řečí zvířat, řečí miminek nebo taky cizí řečí – těch jazyků, které ne úplně ovládáme. To je i případ mé češtiny. Mám rád svoji češtinu, protože je neperfektní. A v té neperfektnosti se dá najít pramen radosti.“ (…)

Radiodokument