• Domů
• Mluvené slovo na zv. nosičích
• Názory a komentáře
• Rozhlasová literatura
• Rozhlasové hry
• Zákulisí webu

Po románu Poslední víkend, ve kterém vystupuje Hercule Poirot, napsala Agatha Christie i divadelní verzi. Ale jak píše ve Vlastním životopise, rozhodla se z ní Poirota vyhodit. Dodejme, že to v kontextu její dramatické tvorby není ojedinělé – Poirota totiž vyhodila i ze svých divadelních adaptací Smrti na Nilu, Schůzky se smrtí a Pěti malých prasátek. Text hry vyšel česky v roce 2018, ale už v roce 2013 ji uvedlo Východočeské divadlo Pardubice.
Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) (1890 – 1976) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Jejích knih se celosvětově prodalo již přes 2 miliardy výtisků v angličtině a 1 miliarda v dalších 103 jazykových mutacích.Agathiny postupy při psaní románů stály u zrodu tzv. moderní detektivky: čtenáři jsou v průběhu knihy představeny všechny hlavní body případu, podle kterých je možno odhalit vraha, a během velkého finále v závěru knihy jsou fakta vyšetřujícími poskládána do správných souvislostí a pachatel předán spravedlnosti.

Lit.: Novotná, Iveta: Divadelní hry Agathy Christie v audioknižním provedení. In web Naposlech.cz, 10. 11. 2023 (článek). – Cit.: Spisovatelka Agatha Christie je známá především jako autorka detektivních románů a povídek s nečekanými zápletkami, neobyčejně provedenými vraždami a geniálními postavami vyšetřovatelů, nejen policejních. Zároveň je ale autorkou více než dvaceti divadelních her, z nichž hned čtyři vyšly nedávno také audioknižně pod značkou Audiotéky jako tzv. superprodukce.

První divadelní hru The Secret of Chimneys napsala Agatha Christie už v roce 1925, přičemž psaním her si v podstatě krátila čas mezi psaním románů. Přestože některé její hry byly méně zdařilé, jiné sklidily obrovský úspěch. Její nejúspěšnější divadelní hrou je bezesporu Past na myši. Původně se jednalo o půlhodinovou rozhlasovou hru, kterou britská BBC odvysílala v květnu 1947. Následně ji autorka přepracovala do divadelní podoby, která měla premiéru v roce 1952. Past na myši byla dokonce několikrát zapsána v Guinessově knize rekordů jako nejdéle uváděná divadelní hra na světě.

Při pořizování zvukových verzí jakýchkoli divadelních her je vždy nutné mít na paměti, že divadelní hra je něco zcela jiného než audiohra (= rozhlasová hra). Rozdíl však ale nespočívá jen v tom, že audiohru lze vnímat jen ušima, jak se mnozí stále mylně domnívají, ale zejména v užití rozličných narativních i imaginativních prostředků. Proto je nutné, až na drobné výjimky, původní divadelní hru vždy pro audiální zpracování upravit dle možností té které hry. Tuto skutečnost si tvůrci z Audiotéky velice dobře uvědomovali a v nich vydané superprodukční řadě detektivek od Agathy Christie se uplatňují hned tři rozdílné postupy. (…)

Detektivní hra Poslední víkend je z roku 1951 a dějově vychází ze stejnojmenného románu. Avšak přestože v něm případ vyšetřuje Hercule Poirot, v divadelní verzi tomu tak není. Agatha Christie se rozhodla jeho postavu vyškrtnout a místo něj v ní vystupuje inspektor Colquhoun, jemuž sekunduje detektiv seržant Penny.

V domě Henryho Angkatella se sejde velká společnost. Každý se s každým zná (do značné míry se jedná o rozvětvenou rodinu), přesto je mezi nimi cítit napětí. To se vyostřuje příchodem sousedky Veronicy Crayové, známé herečky, která je bývalou přítelkyní jednoho z hostů. Druhý den dojde k vraždě. Motivů i případných podezřelých je mnoho, avšak jen jeden z nich opravdu vraždil.

Audiální verze této hry byla na objednávku Audiotéky vytvořena týmem z AudioStory v čele s režisérem Danielem Tůmou. Na rozdíl od Černé kávy byl Poslední víkend značně upraven. Úpravy měla na starosti Lenka Skalická, přičemž se jednalo především o krácení příliš dlouhých dialogů nebo naopak o připsání kratičkých scén, ve kterých se v dialozích odehrávají divadelní vizuální akce. Veškeré úpravy jsou ale smysluplné a dodávají příběhu potřebný spád a napětí.

I Poslední víkend nabízí posluchačům velkorysý počet interpretů. Zajímavou charakterovou, a tedy i hlasovou proměnou projde zejména Jitka Moučková, jejíž Henrietta nejprve opovrhuje Gerdou v podání Kláry Oltové Sedláčkové, aby se následně proměnila ve starostlivou kamarádku. Za zmínku také stojí Saša Rašilov jako inspektor Colquhoun. U této postavy tvůrci pracovali se skutečností, že v původní povídce zločin vyšetřuje Poirot, a tak Rašilovův projev mnohém odkazuje na způsob, jakým je tento detektiv interpretován Jaromírem Medunou. Tento drobný odkaz zcela jistě potěší všechny znalce díla Agathy Christie. Je však třeba dodat, že Rašilov ani v nejmenším Medunova Poirota neparoduje, ale chytře „vyzobává“ určité detaily, respektive vlastnosti, které pak dotváří svou vlastní interpretací. Jeho detektiv Colquhoun tedy není žádná napodobenina. Další herci jsou také velice přirození, i zde se ale najdou výjimky, v jejichž projevu je zdát drobné přehrávání.

Vlivem všech úprav můžeme v porovnání s Černou kávou v Posledním víkendu už vidět audiohru, jejíž příběh je možné zprostředkovat posluchačům pouze zvukem. V tomto ohledu trochu zamrzí nepříliš invenční sound design, kterému dominuje tikání hodin a nejrůznější druhy kroků. Postavy neustále chodí sem a tam, posluchač tak ani nejmenším nemá přehled o dané scéně, což bez textové předlohy může být značně matoucí. Tuto metodu práce se zvukem, jež odlišuje interiér tikáním hodin a exteriér prozpěvujícím ptactvem, můžeme slyšet už v Černé kávě. Zároveň je zde patrná nepříliš zdařilá snaha o zvukové odlišení prostorů, která však vyvolává dojem nevyváženosti hlasitostí. (…)

Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

Jméno (povinné)

Email (povinné)

web

Váš komentář