Chyba systému – Vyrovná(vá)ní se s minulostí (2023)

Přidal: Premek |

Srpen 27, 2023

12. díl podcastu. Moderátor Jan Pokorný. Editorka Karolína Kašparová. Zvukový obal Jaroslav Pokorný. Grafika František Novotný. Kreativní producent Lukáš Sapík.

Debatují novinářka Apolena Rychlíková, komentátor David Klimeš, moderátor Jan Pokorný a speciální host dílu – historik Michal Stehlík.

Natočeno 2023. Premiéra 25. 8. 2023 (ČRo Plus, ). Repríza 27. 8. 2023 (ČRo Plus, 18:10 h.; 51 min.).

Lit.: ert (= Erhart, Michal) – Pokorný, Jan: Za minulostí nejde udělat tlustou čáru, vždy se vrátí, upozorňuje historik Michal Stehlík. In web ČRo Plus, 25. srpen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: 21. srpna jsme si připomněli 55 let ode dne, kdy začala okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, která s sebou posléze přinesla i normalizaci a morální selhávání, ale také odpor, vyhazovy z práce, emigraci a věznění. Jak se vyrovnáváme s vlastní minulostí? A lze za ní udělat tlustou čáru? „Nic takového neexistuje. Nejde udělat tlustou čáru ani bod a říct, že jsme se vyrovnali. Ono se nám to buď vrátí, anebo aktualizuje úplně jinak,“ míní historik Michal Stehlík.

I když má některá generace pocit, že má o své minulosti jasno, neznamená to, že o ní budou mít jasno i ty následující.

(…) „Když zavřeme oči a budeme se tvářit, že to neexistuje, tak po 30 letech se objeví problém a naše děti a vnuci se budou kriticky vztahovat k tomu, co jsme dělali v 90. letech,“ zdůrazňuje spoluautor podcastu Přepište dějiny.

„Tlustá čára za protektorátem nemůže být stejně jako tlustá čára za obdobím komunismu. Protože se bavíme o frustraci a mentální paměti, kterou jsme si přenesli do 90. let. Třeba individualizace, skryté privátní životy a neschopnost solidarity ve společnosti, abychom nebyli nazýváni komunisty. To jsou věci, které normalizace přinesla do 90. let, a nejde za nimi udělat tlustou čáru,“ dodává Stehlík.

Zároveň se prý není možné tvářit, že by předlistopadová společnost byla rozdělena na disidenty a Státní bezpečnost a že uvnitř ní nebyly miliony lidí s osobními strategiemi, jak se prosadit, a kariéristé, kteří chtěli mít kariéry i po roce 1989.

Historik poukazuje i na to, že dnes již více než jedna generace nemá přímou zkušenost s atmosférou konce 80. let a vžít se do ní je obtížné. I proto se někteří mohou vymlouvat na to, že do strany vstupovali pod tlakem rodiny, ale pamětníci to budou vidět trošku jinak.

„Proniknout do profesní atmosféry lidí, kteří se rozhodují o studiu a o kariéře, tak v tom možná jako historici absentujeme,“ připouští.

V této souvislosti také kritizuje Ústav pro studium totalitních režimů: „Podle mě se mu vrátilo to, že když něco založíte politicky, tak vás ty politické boje budou dohánět více než boje historické. Naopak se speče dohromady politika a historie a to pak nemůže ve veřejném prostoru fungovat.“ (…)