Portréty – Jiří Frejka (2012)

Přidal: Premek |

Prosinec 4, 2023

Divadelní režisér Jiří Frejka patřil v roce 1925 k zakladatelům avantgardního Osvobozeného divadla, divadla Dada a nakonec roku 1929 i Moderního studia. Ve svém experimentálním údobí sehrál s Emilem Františkem Burianem a Jindřichem Honzlem rozhodující úlohu v reformních uměleckých procesech. V roce 1930 ho šéf činohry Národního divadla Karel Hugo Hilar povolal na českou první scénu, kde se spolu s dalšími režiséry patnáct let podílel na formování jedné z jeho nejskvělejších kapitol. Frejkovo dílo získalo zejména v letech okupace, umocněno mimořádným nasazením předních herců, mimořádný ohlas. V dolaďování svého tvůrčího programu pokračoval na Vinohradech ještě tři poválečné roky. Pohnutý život Jiřího Frejky připomenou historik Eduard Burget a redaktor David Hertl.

Natočeno 2012. Premiéra 11. 11. 2012 (ČRo 6, 22:00 h.). Repríza 4. 12. 2023 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus.

Lit.: Hertl, David: Jiří Frejka – divadlo poetické, nikoli politické. In web ČRo Plus, 11. listopad 2012 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Režisér Jiří Frejka – divadlo poetické, nikoli politické. Takové bylo divadlo v pojetí předního českého avantgardního režiséra a divadelního teoretika. Co mu to dalo a co vzalo. Moderuje David Hertl.

Řekne-li se Osvobozené divadlo, většinou nám naskočí jména Jana Wericha, Jiřího Voskovce nebo Jaroslava Ježka. To je ale jen jeden kus dějin Osvobozeného divadla. Pokud bychom šli proti proudu času, dostali bychom se k velkým jménům divadelní režie a divadelní teorie – Jindřich Honzl, Emil František Burian – a úplně na začátku muž, který dal Osvobozenému divadlo jméno: Jiří Frejka.

Jiří Frejka (1904–1952) je těžko přehlédnutelným zjevem české divadelní režie. Za svým snem o novém avantgardním divadle šel vytrvale a neústupně už od školních let. U zrodu Osvobozeného divadla byl, když mu bylo jednadvacet – a už tehdy se divadelní kritika zabývala jeho neotřelými přístupy k režijní práci. Ve dvacátých letech byl Frejka hodnocen jako nejvynalézavější režisér experimentálních inscenací poetistického divadla. Nebyl „revoluční“, jako jeho souputníci Jindřich Honzl nebo Emil František Burian, nebyl ani programově levicový. Představení, vzniklá pod jeho režijním vedením, byla spíše poetická, nikoli politická.

A tím vybočoval z tehdy běžného standardu divadelní avantgardy, zaměřené politicky doleva. Přes všechny moderní přístupy si totiž velmi dobře uvědomoval, že režie musí mít především solidní základy; proto velmi záhy začal docházet na divadelní zkoušky za Karlem Hugem Hilarem. A právě Hilar později nabídl Frejkovi práci, která se jen těžko odmítá: místo režiséra v Národním divadle. Převedení Frejkových moderních přístupů k režii do tradiční divadelní scény proběhlo až překvapivě úspěšně. Už po několika letech byly jeho inscenace hodnoceny jako plné nápadů, dynamiky a napětí…

Frejka v Národním divadle působil až do roku 1945 a na této první scéně tak trávil i léta druhé světové války. S útlumem divadelní činnosti se jeho aktivity přenesly i do dalších oblastí – psal filmové scénáře, přednášel v rozhlasu. Je také autorem vzpomínkové knížky Outěchovice (1942), ve které líčí své dětství v hájovně na Vysočině. (..)

Radiodokument