Enigma Emmy Göring (2010, 2012)

Přidal: Přemek |

Duben 15, 2010

Werner Fritsch. Monodrama inspirované životem druhé manželky Hermanna Göringa. Překlad Magdalena Štulcová. Zvukový design Ladislav Železný. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Aleš Vrzák.

Osoby a obsazení: Emmy Göring (Hana Maciuchová), Göring (Jaromír Meduna), Hitler (Ivan Řezáč) a Gustav Gründgens (Lukáš Hlavica).

Natočeno 2010. Premiéra 11. 5. 2010 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.). Repríza 12. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Současná hra; 17. 10. 2021 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli; 28. 3. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:0 h.) v cyklu Večerní drama.

Vydal Radioservis, srpen 2012 (1 CD; CR0617-2 – EAN 8590236061729).

Pozn.: Autogramiáda Hany Maciuchové k CD proběhne ve čtvrtek 25.10.2012 v 16,30 hod v Reprezentační prodejně Českého rozhlasu, Vinohradská 12, Praha 2. (zpráva ČRo)

Pozn.: „Nejvyšší sledovanost měl vždycky Adolf…“
Německý autor napsal tuto svoji rozhlasovou hru pro německý rozhlas v roce 2006. Charakterizoval ji jako „příběh života, který se odehrával mezi kýčem a terorem“. K jejímu napsání ho inspirovaly paměti druhé ženy nacistického pohlavára Hermanna Göringa. Vypráví o tom, jak probíhal život nacistických prominentů v přepychových sídlech a v bezpečné vzdálenosti od frontových linií i válečného strádání miliónů lidí. (anotace)

Ukázka z inscenace na Youtube

Lit.: Švejda, Martin J.: Přízračný život Emmy Göringové. In Divadelní noviny 11/2010 (recenze).

Lit.: Pekárek, Hynek: Werner Fritsch: Enigma Emmy Göring. In web ČRo 11. 5. 2010 (anotace). – Cit.: Je to příběh života, který se odehrával mezi kýčem a terorem, tak charakterizoval svoji rozhlasovou hru Enigma Emmy Göring německý autor Werner Fritsch. K jejímu napsání ho inspirovaly paměti druhé ženy nechvalně známého nacistického pohlavára Hermanna Göringa. Jak probíhal život nacistických prominentů v přepychových sídlech a v bezpečné vzdálenosti od frontových linií i válečného strádání miliónů, o tom vypráví právě tato hra.

Píše se 10. duben 1935 a v Berlíně se koná „svatba roku“. Říšský ministr letectví a vrchní velitel Luftwache Hermann Göring si bere známou herečku Emmy Sonnemannovou. Před berlínským dómem zdraví novomanžele vojenská generalita pozdviženými meči. Nablýskaný kabriolet vyzdobený tulipány a narcisy odváží šťastný pár na svatební hostinu špalírem 30 000 vojáků Wehrmachtu. Den konání svatby je prohlášen státním svátkem.

„Naše svatba prostě nemohla být považována jen za soukromou záležitost nás dvou“, napsala později Emmy Göringová ve svých pamětech nazvaných „Po boku mého muže“. A pokračovala: „Svatební dary zaplňovaly dvě velké místnosti. Ze všech zemí, od oficiálních i soukromých osob, přicházely nádherné skvosty… od bulharského cara nejvyšší vyznamenání pro Hermanna, pro mě překrásný safírový náramek…obyčejní, prostí lidé nám posílali hromady nejrůznějších domácích výrobků, ručně pletené šály, chňapky, dečky. Hermann mi daroval soupravu hnědočervených hyacintů. K jeho velkému zklamání jsem se z nich ale neradovala tak, jak si představoval. Na šperky jsem na rozdíl od něj nikdy nebyla.“

Emma měla určitě o hodně větší důvod k radosti, než jí mohly udělat šperky, kterých ostatně nashromáždil „její Hermann“ celé sbírky (a prý se často kochal jejich prohlížením před spaním). Sňatkem se totiž vzhledem k tomu, že první muž Třetí říše Adolf Hitler nebyl ženatý, stala fakticky její první dámou. Divadlo sice musela opustit, ale 10 let si užívala své hlavní role manželky druhého muže Velkoněmecké říše, jež se neomezovala pouze na „účinkování“ při oficiálních teatrálních nacistických parádách. Ještě před sňatkem ji Göring uvedl do společnosti aristokratické i stranické a státní smetánky. Doprovázela ho na zahraničních státních návštěvách: Fotografie plavé ženy naplňující ideál árijské krásy uveřejňoval světový tisk, patřila mezi vyvolené. Rozhořčená slova Klause Manna, které ji krátce po sňatku adresoval z emigrace, nejspíš ani nečetla. A kdyby, nejspíš by se nad nimi příliš nezamýšlela.

„To jste se tedy opravdu vyšvihla nad kumštýřské kruhy“, psal Mann v Pariser Tageblatt, „… a jaké fajnové hosty jste měla… nevykukují zpoza dveří ubití a k smrti utýraní lidé z koncentráků?“

S Göringem si Emma, obklopená přepychem, užívala bezstarostného života na jejich venkovském sídle Carinhall, přeplněném uměleckými skvosty, které dal shánčlivý Göring svážet zejména z konfiskovaných židovských majetků z okupované Evropy. V roce 1938 porodila dceru Eddu a prožívala se svým manželem jeho vzestup, pozdější ústup z mocenských pozic i ztrátu Hitlerovy kdysi bezmezné přízně.

Po boku muže, jemuž totalizovaný německý národ familiárně říkal: náš Hermann, vytrvala až do hořkého konce. Naposledy ho viděla 7. října 1946, kdy se s ním už odsouzeným k smrti musela rozloučit. O osm dní později spáchal Göring sebevraždu, aby se vyhnul oprátce. Emma po celou dobu návštěv ve vězení věděla, že její manžel skrývá ampuli s cyankáli (podle některých dohadů to byla dokonce ona, která mu ji tam dala tajně doručit), a aby se ujistila, zda mu ji nezabavili, prý se ho vždy ptala smluveným heslem: „Máš ještě ten hřeben?“

Po smrti manžela se někdejší první dáma, teď už „norimberská vdova“ (tak pojmenoval tisk manželky souzených nacistických pohlavárů v Norimberském procesu ještě před vynesením rozsudků) ocitla sama před soudem. V rámci denacifikačních opatření byla nejprve internována v pracovním táboře a později obžalována. Soud ji přikládal za vinu, že díky postavení jejího muže požívala za nacistického režimu značných výhod. Mnoho svědků však vypovídalo v její prospěch, nakonec byla poslána na rok do pracovního tábora, bylo jí zabaveno 30% procent zbylého majetku a pět let nesměl vykonávat svou původní profesi. O zabavený majetek se pak po dlouhá léta soudila, ale nepochodila.

V roce 1967, šest let před svou smrtí vydala již zmíněné memoáry. V jednom ohledu jsou stejné jako většina memoárů lidí pevně spjatých s hnědým totalitním režimem (u nás to v rudé verzi můžeme pozorovat u pamětí komunistických funkcionářů či jejich manželek): není v nich ani kousek upřímného doznání vlastní odpovědnosti či viny jejího manžela. Dobře to vystihla manželka jiného nacistického pohlavára Henrietta von Schirach, když ve svých pamětech o Emmy Göringové napsala: „ Pravdu si nechtěla připustit. I hrůzy minulosti považovala za přehnané. Zločiny spáchané v koncentrácích a rozsah celé zkázy si nikdy neuvědomila.“

Kniha Po boku mého muže inspirovala německého dramatika Wernera Fritsche, který v ní obzvlášť silně vnímal její tragikomické rysy (pompézní a okázalý styl života Göringových k nim nikdy neměl daleko) a sladkobolný kýč, pod nímž je dobře skryta lhostejnost a cynismus nacistických prominentů. Z jeho „čtení“ vzniklo monodrama Enigma Emmy Göring. Autor ho sám v roce 2006 nejprve inscenoval v rozhlase. Skvělý výkon herečky Irmy Hermannové ocenili posluchači prvním místem v anketě „Hra roku 2007“. Inscenace měla úspěch i na CD nosiči a pronikla na jeviště několika divadel.

Lit.: Veselková, Ivana: Kam směřuje rozhlasová hra. In web ČRo, 21. 10. 2010 (článek + ke stažení rozhovor s A. Vrzákem o hře a o obecném směřování žánru). – Cit.: V jedné z nejtěžších kategorií na letošní Prix Bohemia Radio, v kategorii rozhlasových her, uspěl režisér Aleš Vrzák. Pod názvem Enigma Emmy Göring zpracoval českou verzi německé hry, inspirovanou pamětmi druhé ženy nacisty Hermanna Göringa.

Aleš Vrzák v Odpolední session hovořil nejen o tom, čím je hra Enigma Emmy Göring jiná než ostatní rozhlasové hry, které režíroval, ale také o tom, zda a čím je žánr rozhlasových her přitažlivý pro mladé rozhlasové publikum. Jak vypadá vznik rozhlasové hry a co má společného práce filmového a rozhlasového režiséra?

Pokud je vám zatím žánr rozhlasových her vzdálený, tak se můžete zaposlouchat každé úterý večer do vln Českého rozhlasu – Vltava. V tuto dobu zde totiž pravidelně běží některá z aktuálních rozhlasových her. Některé z nich jsou prý dle slov Aleše Vrzáka dokonce tak drsné, že se mohou vysílat až po 22. hodině.

Lit.: Švecová, Jana: Život se nikdy nevzdává (Hana Maciuchová – rozhovor). In Týdeník Rozhlas 47/2010 (rozhovor, detailně i k roli Emmy Göring). – Cit.: (…) „Už dávno vím, že pro herce je dominantní dostat úkol. Pokud ho nemá, může si tisíckrát myslet, že je dobře profesionálně vybaven, že může využít svých životních zkušeností, ale dokud nedostane materiál, na němž to může zdokumentovat, je to k ničemu. Měla jsem to štěstí, že jsem takové úkoly dostala. Enigma mi vyrazila dech už při prvním přečtení. Je to hra tak chytře napsaná, emočně silná. Využívá s vtipem životní situace manželky nacistického pohlavára. Jde o ženu, která až za hrob miluje svého muže, svou dceru, své přátele, mezi nimi i Hitlera, zároveň svého roztomilého kolegu z divadla, neboť je sama herečkou. Miluje ve své banalitě celé své okolí, ale jaksi si přitom nestačí povšimnout, že kolem zuří válka, kterou eskalovali její milovaní, a která decimuje Evropu i celý svět. Postihnout tu hrůzu a zároveň banalitu, byl veliký úkol nejen pro mě a režiséra Aleše Vrzáka, ale i autora hudby Marka Ivanoviče, nemluvě o mistrech techniky a zvukovém mistru Láďovi Železném. A že ta práce měla u posluchačů takovou odezvu a získala ocenění v anketě Neviditelný herec, ale i cenu Prix Bohemia Radio 2010, je naše společná radost.“

Lit.: -sen-: Kulturama – Hana Maciuchová jako Emmy Göring je jedinečná. In web ČT 24, 16. 10. 2012 (článek + záznam TV pořadu s rozhovorem s H. Maciuchovou). – Cit.: Praha – Česká rozhlasová inscenace Enigma Emmy Göring, která právě vyšla na CD, se stala vítězem festivalu Prix Bohemia 2010, v anketě Neviditelný herec ji posluchači označili za nejlepší hru roku a výkon Hany Maciuchové za nejlepší herecký výkon roku 2010.

„Je to příběh života, který se odehrával mezi kýčem a terorem,“ tak charakterizoval svoji rozhlasovou hru Enigma Emmy Göring německý autor Werner Fritsch. K jejímu napsání ho inspirovaly paměti druhé ženy nechvalně známého nacistického pohlavára Hermanna Göringa.

„Emmy Göring svým divadelním gestem a jistou melodramatickou citlivostí opisovala svůj život zvláštním způsobem a mojí prací bylo, abych postihla tuto podivnou, lehkomyslnou, banální citlivost v kontrastu s tragédií 2. sv. války. Práce s režisérem Vrzákem byla skvělá. On je opravdu výborný a moc ráda s ním dělám,“ popsala něco z rozhlasové práce herečka Hana Maciuchová v rozhovoru pro pořad Kulturama.

V roce 1935 si v Berlíně říšský ministr letectví a vrchní velitel Luftwaffe Hermann Göring vzal známou herečku Emmy Sonnemannovou. Sňatkem se Emmy Göringová vzhledem k tomu, že první muž Třetí říše Adolf Hitler nebyl ženatý, stala fakticky její první dámou. Divadlo sice musela opustit, ale 10 let si užívala své hlavní role manželky druhého muže Velkoněmecké říše, jež se neomezovala pouze na účinkování při oficiálních teatrálních nacistických parádách.

Po boku muže, jemuž totalizovaný německý národ familiárně říkal „náš Hermann“, vytrvala až do hořkého konce. Naposledy ho viděla 7. října 1946, kdy se s ním už odsouzeným k smrti musela rozloučit. O osm dní později spáchal Göring sebevraždu, aby se vyhnul oprátce. Po smrti manžela se ocitla sama před soudem. Soud jí přikládal za vinu, že díky postavení jejího muže požívala za nacistického režimu značných výhod. Mnoho svědků však vypovídalo v její prospěch, nakonec byla poslána na rok do pracovního tábora, bylo jí zabaveno 30 procent zbylého majetku a pět let nesměla vykonávat svou původní profesi. O zabavený majetek se pak po dlouhá léta soudila, ale nepochodila. V roce 1967, šest let před svou smrtí vydala již zmíněné memoáry.

Kniha Po boku mého muže inspirovala německého dramatika Wernera Fritsche, který v ní obzvlášť silně vnímal její tragikomické rysy (pompézní a okázalý styl života Göringových k nim nikdy neměl daleko) a sladkobolný kýč, pod nímž je dobře skryta lhostejnost a cynismus nacistických prominentů. Z jeho čtení vzniklo monodrama Enigma Emmy Göring. Autor ho sám v roce 2006 nejprve inscenoval v rozhlase. Skvělý výkon herečky Irmy Hermannové ocenili posluchači prvním místem v anketě Hra roku 2007. Inscenace měla úspěch i na CD nosiči a pronikla na jeviště několika divadel.

Podobný úspěch slavila i česká rozhlasová verze. Inscenace režiséra Aleše Vrzáka se dočkala hned několika ocenění: na festivalu Prix Bohemia, ale také v anketě rozhlasových posluchačů – zvítězila jako hra roku a představitelka titulní role Hana Maciuchová byla oceněna jako nejlepší rozhlasová herečka.

Lit.: Zubac, Tamara: Divadlo X10 uvede příběh Emmy Göring, první dámy Třetí říše. In web Informuji.cz, 22. 11. 2015 (článek). – Cit.: Divadlo X10 uvede 26. listopadu jako druhou premiéru letošní sezóny původně rozhlasovou hru Wernera Fritsche Enigma Emmy Göring. Divadelní režie se ujala kmenová režisérka Divadla X10 Ewa Zembok, která stojí za úspěšnými inscenacemi Den bez Rusáka nebo A teď: Svět! Premiéra proběhne za účasti autora.

„Toužila jsem být celá dokonale hnědá. A jeho! Celá Hermannova.“

Tragikomické rysy pompézního životního stylu manželů Göringových se předvedou v groteskním kabaretu balancujícího na hranici teatrálnosti, kýče a krutosti. Do jaké míry jsme vláčeni událostmi a do jaké míry je sami určujeme? Historické pozadí slouží jako odrazový můstek pro aktuální společenské otázky.

Původně rozhlasová hra Wernera Fritsche vychází z pamětí Po boku mého muže, které napsala v roce 1967 Emma Göringová, v podstatě první dáma Třetí říše. Monodrama autor v roce 2006 inscenoval v rozhlase a získal ocenění Hra roku 2007.

„Inscenace akcentuje motivy přijetí a odmítnutí zodpovědnosti, sebeklamu, neschopnosti spatřovat skutečnost za hustým závojem luxusu, ideologie, ale také lásky a oddanosti,“ dodává dramaturg inscenace Ondřej Novotný.

V titulní roli se představí Jitka Smutná, která s Divadlem X10 již v minulosti spolupracovala na inscenaci Maličkosti. Hereckými partnery jí budou Michal Balcar, Jakub Gottwald a Filip Šebšajevič, kteří ztvární role nacistických pohlavárů, Mefista, zubaře nebo slona.

Sezonu Divadlo X10 otevřela odvážná inscenace postdramatického textu Rainalda Goetze Válka v režii Jana Friče. Do pomyslného tandemu s blížící se premiérou Enigmy Emmy Göring připravuje režisérka Viktorie Čermáková inscenaci původní autorské hry Matěje Samce A zítra mě, lásko, opět pochovej.

Tematickým svorníkem sezóny se stala (ne)schopnost přijmout zodpovědnost, (ne)účast na veřejném dění a tedy na směřování nejen vlastního života, ale i společnosti, národa, světa jako celku.