Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Krádež podle rozhlasové hry

Přidal: Premek |

Leden 3, 2024

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 8/2019 pod názvem Jak by zločin provedl Vladimír Hudec)

Vladimír Hudec je slavný spisovatel detektivních románů. Ve státním nakladatelství mu vyšla už řada detektivek, zrovna tak i mnoho rozhlasových her stejného žánru. Znají ho všichni. Tedy – byl slavný spisovatel. Dnes už mu redaktoři odmítají rukopisy s tím, že jeho zápletky jsou překombinované a nemají nic společného se současným životem. Hudcova manželka, zvyklá na určitý společenský a finanční standard (tady je drobný osten satiry – z rozhlasový her se rozhodně nedá zbohatnout), si Hudce přestala vážit a při každé příležitosti ho ponižuje. Stejně tak i na dovolené v Karlových Varech, takže spisovatel raději tráví čas při šachových partiích s dalším rekreantem, jakýmsi Frantou Jechem. Ten, když zjistí, že hraje se slavným spisovatelem detektivek, zeptá se ho na rozuzlení jakési detektivky, kterou prý rozečetl a pak zapomněl ve vlaku. Hudec, posilněný úspěchem ve hře a domácí slivovicí, mu suverénně vylíčí, jak by onen zločin – krádež sošky z kostela uprostřed města – provedl on. A druhého dne je ukradena soška svaté Kateřiny z karlovarského kostela…

Tak začíná detektivní komedie Viléma Hejla Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, kterou v roce 1966 natočilo brněnské studio. Spisovatel, jehož sláva uhasíná, se tu nechá penězi (a také tak trochu vydíráním) přimět ke spolupráci se zločineckou organizací Franty Jecha a začíná pro ně vypracovávat scénáře zločinu. Všechny ty zápletky, které jeho redaktoři považovali za nečasové a nerealistické, se najednou zhmotní; jen se z vlakové krádeže diamantů mezi Prahou a Chocní stane vlaková loupež dovozových hodinek.

Vladimír Hudec se však se svou situací nesmíří a pokusí se upozornit veřejnost (i svého přítele, kapitána VB Klikara) rozhlasovou hrou, v níž v podstatě doslova popíše svou spolupráci s Jechem. Ohlas je ale nečekaný: hra je podle Klikara i rozhlasové kritiky nevěrohodná a nepodařená. Nikdo nevěří, že by to mohla být pravda. A tak zbývá Hudcovi jediná možnost: nutit Jecha do stále nebezpečnějších a nesmyslnějších operací…

Jestli vám příběh rozhlasové hry Viléma Hejla něco připomíná, není to náhodou. Rozhlasový scénář přepracoval do filmové podoby tandem Martin Frič, František Daniel a Zdenek Dufek a film měl premiéru o rok později pod názvem Přísně tajné premiéry. Zatímco v rozhlasové hře Vladimíra Hudce hraje Otakar Dadák, jeho ženu Miriam Hynková, mezinárodního podvodníka Jecha Karel Kabíček a kapitána Klikara Zlatomír Vacek, ve filmu je představují Jiří Sovák, Jiřina Bohdalová, Čestmír Řanda a Jiří Němeček. Rozdíl je ovšem v závěru hry: zatímco v rozhlasové verzi se oba pánové nakonec potkávají ve vězení, kam vlastně utekli jeden před druhým, ve filmu vedení “firmy” přebírá autorova manželka. Inspiruje se starším Hudcovým námětem na vyloupení Národní banky a realizuje jej pomocí tanku během fingovaného natáčení filmu z pražské Květnové revoluce…

V brněnském rozhlasovém studiu si v inscenaci dovolí i drobný interní žertík: když v druhé půlce hry poslouchá Hudec se svou manželkou rozhlasovou hru, říká hlasatelka v ohlášení, že hudbu složil Jarmil Krátký. To je jasný odkaz na hudebního skladatele Jaromíra Dlouhého, který složil hudbu i pro Sebrané zločiny Vladimíra Hudce. Hudební doprovod pak obstaral orchestr Mirko Potrefy, což není nikdo jiný než brněnský dirigent Mirko Foret.

Historie rozhlasových her