Konec rudého člověka (2023, 2024)

Přidal: Premek |

Únor 20, 2024

Světlana Alexijevičová. Překlad Kateřina Studená. Dramatizace Daniel Majling. Hudba Michal Novinski. Sound design a zvuková postprodukce Bojan Bojič. Mistr zvuku Jiří Suchánek. Asistent zvuku David Šindelář. Zvuková postprodukce Studio BeLoud Post Production Services. Produkce Lucie Laňková. Šéfproducent Michal Sieczkowski. Dramaturgie Tereza Nováková. Divadelní režie Michal Vajdička. Režie superprodukce Petr Gojda.

Osoby a obsazení: major Alexejev (Jan Vondráček), Marusja Ivanovna (Johanna Tesařová), Irina (Štěpánka Fingerhutová), Grigorij Ivanovič (Tomáš Turek), Věra (Magdalena Zimová), Boris (Jan Sklenář), Jurij (Miroslav Zavičár), Igor (Šimon Kučera), Pavel (Samuel Toman), Sergej (Pavel Neškudla), Lena (Marie Poulová), novinářka (Klára Oltová), Vladimír (Martin Matějka), poskok Saša (Jan Staněk).

Natočeno ve studiu Zvukovém studiu DAMU v roce 2023. Vydala Audiotéka, únor 2024 (MP3, celková délka 136 min.). Ukázka k poslechu zde.

Teaser

Pozn.: „Otázka na rádio Jerevan: Co bylo dřív: vejce, nebo slepice? Odpověď: Dřív? Dřív bylo všechno – vejce, slepice, maso, cukr…” Tragikomická sonda do duše ruského člověka. Příběhy obyčejných lidí v době velkých změn. Šest čechovovských obrazů plných chaosu, frustrace, křivdy a zklamaných nadějí. Obraz jedné privilegované komunistické rodiny v letech 1989–2003 s dávkou nadsázky. Dá se dnes vůbec hovořit o konci rudého člověka?

Hra Daniela Majlinga byla napsaná na motivy knihy Doba z druhé ruky nositelky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové. Superprodukce podle úspěšné inscenace Michala Vajdičky v Divadle v Dlouhé.

SVĚTLANA ALEXIJEVIČOVÁ

Běloruská spisovatelka, investigativní novinářka, dříve učitelka a laureátka Nobelovy ceny za literaturu (2015) debutovala roku 1985 knihou Válka nemá ženskou tvář. Kritici pojmenovali žánr, ve kterém Alexijevičová své knihy píše jako „román hlasů“. Podobně jako v případě Doby z druhé ruky i autorčina prvotina je textem sestaveným z autentických úryvků sebraných rozhovorů a i v tomto případě se jedná o příběhy lidí ze Sovětského svazu, po kterém jezdila roky s magnetofonem. Posluchači mohou také znát její knihu Modlitba za Černobyl, která je dalším „románem hlasů“.

Mluvené slovo na zvukových nosičích