Páteční večer – Schody času (2010)

Přidal: Přemek |

Květen 7, 2010

Po roce se spolu s námi můžete opět vydat na akustickou procházku zvukovými záznamy z let, která ve 20. století končila desítkou. Martin Groman a Tomáš Černý vás provedou událostmi let 1910 – 2000 a doprovázet je tentokrát budou zmínky o filmech a filmování, stejně jako filmová hudba.

Natočeno v roce 2010. Premiéra 14. 5. 2010 (120min.).

Lit.: anonym: Schody času. In web ČRo, květen 2010 (anotace). – Cit.: Stává se tradicí, že poslední vltavský Radiodokument roku je věnován, v prodlouženém dvouhodinovém čase, zvukové mozaice nazvané Schody času. Jako po schodišti budeme stoupat dvacátým stoletím po desetiletích končících nulou; od roku 1910 až do posledního roku milénia. Uslyšíme zvukové záznamy hlasu Ferdinanda Zeppelina, Viléma II., obou prezidentů Rooseveltů, Lva Nikolajeviče Tolstého, maršála Pilsudského, Marlene Dietrichové, Jamese Joyce, Vítězslava Nezvala, Emila Háchy, Winstona Churchilla, Jana Masaryka, Milady Horákové či Václava Havla a mnohých dalších. Provázet nás bude filmová hudba a citace z článků, které v průběhu 20. století vycházely v českých filmových magazínech.

Lit.: Hanáčková, Andrea: Na schodech času s desítkou. In Týdeník Rozhlas 23/2010 (recenze). – Cit.: Je to rozhlasový evergreen, na který se můžeme každoročně těšit díky dramaturgovi a dokumentaristovi Zdeňku Boučkovi. To on byl autorem myšlenky shromáždit v roce 2003 všechny dostupné zvukové i jiné materiály vážící se k letům s trojkou na konci. Vznikl tak první ze série večerů, které každoročně nabízejí rozhlasové kompozice v pravém smyslu toho žánru. Bouček uměl s rozhlasovým archivem výtečně pracovat a důstojného nástupce našel v Tomáši Černém, který spolu s Martinem Gromanem a Jarmilou Konrádovou připravil Páteční večer s názvem Schody času (premiéra 14. května).
Princip pořadu je vlastně velmi jednoduchý – autoři z dobového tisku a rozhlasového archivu vyberou klíčové události určitého roku ve světě i v českých zemích, k nim přidají méně významné i zcela marginální, dobovou atmosféru dotvářející zprávičky, okoření reklamními slogany, dobovou hudbou případně poetickou vsuvkou. Dvouhodinovku rozčlení na desetiletí a pak už jen zručný mistr dotváří barevný zvukový koberec klíčových let. Vedle sebe se tak může octnout pařížský kabaretní výstup bohéma Borise Viana a projev Marty Gottwaldové k českým ženám, zpráva o vzniku rádia Svobodná Evropa vedle ukázky z knihy Rudá záře nad Kladnem, zmínka o zavedení první kreditní karty těsně před informací o vynálezu vodíkové bomby. V případě letošní kompozice přibyl zvláštní důraz na dějiny kinematografie – tato volba působila ovšem poněkud nahodile při vědomí, že za „startovní“ rok světové kinomatografie je obvykle považován rok 1895 a pokud bychom se chtěli držet českých reálií, uklonil se Viktor Ponrepo svým divákům poprvé v roce 1907, nikoli 1910. Hnidopišsky bychom taky mohli polemizovat například o použití písní z filmu Pyšná princezna, který měl premiéru až v roce 1952.
Bylo zajímavé sledovat, jak se události na „vyšších“ schodech času postupně marginalizují. Čím současnější archivní záběry, tím méně významně působí. Relativně nedávno odžité politické události roku 2000 z rádia zněly jako sci-fi. Kdo už dnes vzpomene například na okolnosti vzniku a zániku projektu Čtyřkoalice? A tak se mi během večera, kdy se střídají jména politiků a hudební žánry, ale podstata konfliktů zůstává stejná, několikrát vybavil jemný vtípek, který nedávno na vlnách Českého rozhlasu Vltava vyprávěl Marek Orko Vácha: Do polského kláštera přichází televizní reportér a velmi se diví, že v klášteře není televize. „Jak tady můžete žít? Vždyť vůbec nevíte, co je nového?“ – „A vy si myslíte, že je ve světě něco nového?“ opáčí mnich.

Radiodokument