Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Pan Mac Kinley potřebuje peníze

Přidal: Premek |

Březen 28, 2024

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 32/2018)

Svět v ohrožení atomovou bombou! Nevíte dne ani hodiny, kdy se sovětští šílenci rozhodnou zmáčknout červené tlačítko! Před atomovou smrtí není úniku! Nebo snad…?

Ve fantastické grotesce Leonida Maximoviče Leonova Útěk pana Mac Kinleye (1962) nabízí lidem spásu magnát Samuel Bolder, vynálezce tzv. Salvatorií, v nichž lze bez úhony přežít i pět set let a probudit se v bezatomové, mírové společnosti. Bolder (v rozhlasové inscenaci jej se všemi klišé ohledně imperialisticko-kapitalistických zrůd hraje Viktor Očásek) však není žádný lidumil a za tuto službu si nechává pořádně zaplatit. Jeho reklamnímu „náletu“ je vystaven každý člověk, před barnumským vyvoláváním rozhlasových a televizních přístrojů nelze utéct.

Obětí kampaně se stane i středostavovský úředník pan Mac Kinley (Karel Höger). Hodný člověk milující děti, téměř již zasnoubený se slečnou Battlovou (Julie Charvátová), zcela podlehne uhrančivým hlasům reklamních šlágrů a pokusí se zajistit si pokoj v Salvatoriích za každou cenu. Ze svého platu na něj samozřejmě neušetří, a tak se nejdříve snaží proniknout dovnitř při oficiální prohlídce (tu vede v silně expresivní zkratce Josef Větrovec), pak přepadnout banku, vydírat milionáře a nakonec dokonce svést a zabít movitou vdovu (Jiřina Šejbalová). Nic z toho nevyjde – až v samotném závěru příběhu Mac Kinley najde výherní los na deset tisíc dolarů. To stačí na tři sta let v Salvatoriích, a tak je už vyhráno.

Nebýt ovšem toho, že se kolem něj najde dost prostých, soudružských lidí, kteří jej mají rádi a od „útěku“ jej odradí: ať už je to dcera domácích Daniela (Ivanka Devátá), číšník Harry (Eduard Dubský), ba i prostitutka (Jaroslava Adamová) či opilec (František Holar).

Satirické scifi sovětského spisovatele Leonova na začátku šedesátých let zpracoval do scénáře Zdeněk Bidlo, finální rozhlasovou úpravu provedli dramaturgyně Jaroslava Strejčková a režisér Jiří Horčička. Ten inscenaci vybavil především rozsáhlou hudební ambaláží, která – od cortésovských variací až k rokenrolovým popěvkům – výtečně sugeruje strach z atomové války (zpívají Eva Pilarová, Karel Štědrý a sbor, hudbu Karla „Harryho“ Macourka a Jana Rimona hraje orchestr Kamila Lochmana). Autorským subjektem tu je postava nazvaná Ten, který ho doprovází a hraje jej v občasných vstupech Jiří Adamíra. Největší prostor tu však má Karel Höger v titulní roli. Plně využívá všech možností, které mu nabízí expresivně pojatá satira. Skvěle odstiňuje vzrůstající Mac Kinleyův strach ze smrti, nejpůsobivější je v ironické poloze přestárlého milovníka. Když se pokouší získat přízeň milionářky Shumwayové, toká s ní kňouravým, vlezlým hlasem, který spíše odpuzuje. Když jeho plán nevyjde a on najde „hnízdečko lásky“ prázdné (vdova je tou dobou již v Salvatoriích), nepokrytě zoufale pláče. Až v závěru opět najde Mac Kinley sám sebe – Höger tu zjemní herecký projev, k chlapcům, kteří jej potkávají na ranní ulici, mluví až něžně starostlivě.

Hra měla premiéru v prosinci 1962 a ačkoliv ji Horčičkova režie dodnes oživuje, od té doby již námětově značně zastarala. I když – lidí, kteří se nechávají zbytečně strašit přehnaně zveličeným nebezpečím, je i dnes hodně.

Historie rozhlasových her