Hrdinný kapitán Korkorán (2024)

Přidal: Premek |

Srpen 6, 2024

Alfred Assollant. Kompletní audiokniha. Překlad Vítězslav Kocourek. Režie Nikolaj Ivaskiv.

Čte Jan Vlasák.

Natočeno 2024 (studio Soundguru). Vydalo Tympanum 28. 7. 2024 (MP3, TYM970-0; celková délka 9 hod. 35 min.). Ukázka k poslechu zde.

Edice Dobrodruh #34

Pozn.: Každý kluk chce mít sílu, odvahu a bystrou mysl Korkorána! Dobrodružný román z roku 1867. Kapitán René Korkorán je vtipný, vzdělaný a neohrožený. Lyonská akademie věd ho vyšle do Indie, aby tam našel vzácnou posvátnou knihu Gurukaramtu.

Na kapitána Korkorána si hned tak někdo nepřijde. Ani pyšní Angličané v Indii, kam Korkorána vyšle Lyonská akademie věd, která hledá vhodného muže, jenž by v daleké zemi našel vzácnou posvátnou knihu Gurukaramtu. René Korkorán, potomek prostých bretaňských rybářů, ohromí slovutnou komisi nejen svou znalostí jazyků, jimiž se mluví v Indii, ale i vtipem a neohrožeností. Příběh, který se odehrává v druhé polovině 19. století, nestárne a stále láká svým půvabným humorem i líčením neohrožených kousků Korkorána. Kapitán je sice pohádkově nezranitelný, zato ztělesňuje typ statečného a čestného člověka, který nepodléhá rasové nadřazenosti a vyznává právo a spravedlnost. (anotace)

Alfred Assollant (1827–1886)
Francouzský spisovatel dobrodružných knih, z nichž nejslavnější je román Podivuhodná, nicméně zcela pravdivá dobrodružství kapitána Korkorána. Narodil se v Aubussonu v dnešním departementu Creuse. Po studiích na prestižní pařížské škole École normale supérieure se stal učitelem, ale od roku 1858 se zcela věnoval psaní. Napsal řadu většinou mládeži určených románů. Své nejznámější dílo vydal ve svých čtyřiceti letech roku 1867. Assollant se zajímal také o literární i politické dění (ohlasy toho najdeme i v samotném kapitánu Korkoránovi) a své články na toto téma sebral do několika knih, kde se vyslovuje pro politickou svobodu, práva žen a pro svobodu tisku.

Jan Vlasák (1943)
Český herec. Narodil se v Čáslavi, vystudoval tamější gymnázium a brněnskou JAMU. Po absolutoriu se stal členem Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Poté hrál v Ostravě, kde se seznámil s Janem Kačerem, s kterým odešel do pražského Divadla E. F. Buriana. Po jedné sezoně se však vrátil do brněnského Státního divadla, kde ztvárnil mnoho významných rolí. V roce 1984 přijal angažmá v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Od roku 1990 hrál deset let v Národním divadle i na menších scénách. Po odchodu z Národního divadla působil v Divadle Rokoko a v dalších pražských divadlech. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Cirkus Bukowski, První republika) a filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Bathory), po mnoho let pracuje v rozhlase a dabingu.

Mluvené slovo na zvukových nosičích