Pražská legenda, Dům na nábřeží (2024)

Přidal: Premek |

Září 23, 2024

Paul Leppin. Dva baladické staropražské příběhy vypráví o krátkém štěstí chromého písaře Lenze a soužení lásky tří sester z domu na vltavském nábřeží. Překlad Jan Grmela a Ingeborg Fialová. Připravil Dominik Mačas. Účinkuje Jan Piskač. Režie Petr Mančal.

Natočeno 2024. Premiéra 22. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Mačas, Dominik: Marten, Przybyszewski, Kamínek, Šarlih nebo Leppin – povídky spisovatelů z okruhu Moderní revue. In web ČRo 3 Vltava, 22. září 2024 (článek). – Cit.: Na podzim roku 1894 vyšlo první číslo Moderní revue, významného kulturního časopisu spojeného s českou dekadencí a symbolismem. Letos tomu bude rovných 130 let. Na stránkách Moderní revue publikovala celá řada známých i dnes už zapomenutých autorů. Texty několika z nich vybíráme do vltavské Povídky. (…)

Na konci 19. století se přihlásila o slovo nová literární generace, která se ostře vymezila vůči „starým pánům“ z řad lumírovců i realistů. Jejich tribunou byla Moderní revue, kterou založili kritik a překladatel Arnošt Procházka a básník a spisovatel Jiří Karásek ze Lvovic.

K jejich souputníkům a přátelům tehdy patřili Karel Hlaváček, S. K. Neumann, Otokar Březina, Antonín Sova, Paul Leppin a také celá řada zahraničních autorů spjatých s dekadencí a symbolismem, ale později i novoromantismem a novoklasicismem. K časopisu se časem přidala i významná knižní řada.

Moderní revue nejednou ocitla „v nejradikálnějších proudech“, jak vzpomíná Jiří Karásek ze Lvovic. Musela čelit cenzuře a zákazům. Připomeňme například skandální oranžové číslo věnované Oscaru Wildeovi nebo Karáskovu básnickou sbírku Sodoma, která vyšla v Knihovně Moderní revue.

Vydávání časopisu ukončila až smrt Arnošta Procházky v roce 1925. (…)

Oba baladické příběhy se odehrávají ve staré Praze, kterou Leppin vášnivě miloval a svůj hold jí složil v mnoha svých prózách a básnických textech. Otto Pick dokonce Leppina nazval „trubadúrem staré Prahy“.

První povídka vypráví příběh jedné z postaviček starého města, chromého písaře Lenze. Navzdory postižení z něj sálá radost ze života, která jej nakonec neopouští ani když jeho domácnost stihne neštěstí.

V druhém příběhu se vypravíme do starého domu na vltavském nábřeží, kde po smrti rodičů spolu žijí tři sestry. Každá z nich je jiná, ale žijí v harmonickém souladu. Tragický obrat však nastává, když do jejich domu přichází mladý malíř a s ním i zhoubná láska.

Povídku Pražská legenda uvádíme v překladu Jana Grmely. Dům na nábřeží pro rozhlas přeložila Ingeborg Fialové a jde o první překlad této povídky do češtiny.

Povídky