Měsíc pro smolaře (2024)

Přidal: Premek |

Prosinec 26, 2024

Eugene O’Neill. Rozhlasová úprava divadelní hry Přeložil Jaroslav Kořán. Hudba Jakub Kudláč. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Natália Deáková.

Osoby a obsazení: Hogan (Marek Daniel), (Josie (Pavla Gajdošíková), Tyrone (Jan Jankovský), Harder (Filip Kaňkovský) a Mike (Vojtěch Franců).

Natočeno v roce 2024. Premiéra 26. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 70 min) v cyklu Vltavské speciály.

Lit.: Velíšek, Martin: Eugene O’Neill: Měsíc pro smolaře. Něžná a humorná hra amerického dramatika a nobelisty. In web ČRo 3 Vltava, 26. prosinec 2024 (článek). – Cit.: Hra volně navazuje na O’Neillovu patrně nejvýznamější, výrazně autobiografickou hru Cesta dlouhého dne do noci. (…)

Z předchozí hry si bere jednu z figur, staršího z bratrů Tyronů. V této hře se stal dědicem farmy, kterou má pronajatou Phil Hogan a jeho dcera Josie. James Tyron je stejně jako jeho reálný předobraz – O´Neillův starší bratr Jamie – neúspěšný herec, flákač a alkoholik. Phil Hogan je dříč, ale též obávaný vztekloun, provokatér, tak trochu šejdíř, ale zároveň muž s velkým srdcem a nekonečným smyslem pro humor. Stejně svérázná je i Josie, která se kvůli své nátuře ocitá na prahu staropanenství.

Všechny tři hlavní postavy této tragikomedie spojuje irský naturel, nespoutanost, smysl pro humor a špatná pověst, která překrývá jejich autentickou srdečnost. Na konci krásné měsíčné noci stanou díky špatnému vtipu a nepovedené fintě tito tři životní ztroskotanci na prahu smíření, smíření se světem, starými ranami a především se sebou samými.

Všechny hlavní postavy této tragikomedie spojuje irský naturel, nespoutanost, smysl pro humor a špatná pověst, která překrývá jejich autentickou srdečnost. Na konci krásné měsíčné noci stanou díky špatnému vtipu a nepovedené fintě tito životní ztroskotanci na prahu smíření, smíření se světem, starými ranami a především se sebou samými.

Možnou inspirací pro Josii byla Christine Ellová. O’Neill ji poznal v Provincetownu, kde měla hostinec nad divadlem Playwrights‘ Theatre. Vypadala tak, jak O’Neill ve hře popisuje Josii: velká hromotlucká žena s mohutnými ňadry a širokými boky a výraznýma, zelenýma očima. Navenek veselá, cynicky vtipkující, v skrytu duše jemná, citlivá a zranitelná. Tak alespoň o ní hovořili její milenci. O´Neill patřil mezi ně.

Předobraz Hogana poznal mladý Eugene v letním sídle rodiny v New Londonu. Jedním ze stálých hostů místní putyky byl irský prasečkář John Dolan, který sbíral odpadky pro prasata a žil ve zchátralé barabizně na periferii. Byl velký, podsaditý, trochu přihrblý, nosil pořád jedny kalhoty a hnědý klobouk. Měl kousavý irský humor a svérázný přízvuk. Mladé bratry O´Neillovi častoval množstvím historek.

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století píše O´Neill své vrcholné hry Ledař přichází (1939) Cestu dlouhého dne do noci (1941) a Měsíc pro smolaře (1943).

K provozování „Měsíce pro smolaře“, na rozdíl od hry Cesta dlouhého dne do noci, dal O’Neill souhlas. Premiéru nastudovala společnost Theatre Guild s režisérem Lawrencem Langnerem. O’Neill se dokonce horlivě zúčastnil příprav. Ale zdá se, že inscenaci mnoho nepomohl. Nutil všechny, aby se hlavně soustředili na hledání mimořádně velké a silné herečky pro roli Josie. Hra byla uvedena nejprve na turné po středozápadních městech v roce 1947, kde úplně propadla, takže se ani nedostala do New Yorku a O’Neill inscenaci neviděl. Posléze na ni zcela zanevřel.

Slavné zmrtvýchvstání zažila až roku 1953 ve Švédsku ve stockholmském Královském činoherním divadle. Posmrtně jí byla udělena Pulitzerova cena. V československé premiéře ji uvedlo Divadlo na Vinohradech 4. 5. 1969 v překladu J. Bílého, v režii S. Remundy hráli Iva Janžurová (Josie Hoganová), Miloš Kopecký (Phil Hogan) a Ilja Racek (James Tyrone).

Rozhlasové hry