Chvastúň (Chlubný voják, 1981)

Přidal: rickie |

Srpen 2, 2006

Titus Maccius Plautus. Rozhlasová adaptace divadelní komedie. Přeložil Ignác Šafár. Pro stereofonické rozhlasové vysílání upravil Karol Jančošek. Zvuková spolupráce Ľubomír Dolinka a Jozef Florián. Produkce Heda Vavreková. Režie Andrej Medvec.

Osoby a obsazení : Pyrgopolinices, důstojník (Zolo László), Arthotrogus, parazit (Eduard Vojtek), Palestrio, otrok (Peter Rašev), Periplectomenus, stařec (František Papp), Sceledrus, otrok (Jozef Úradník), Pleusicles, athénský mladík (Dušan Skokan), Filocomasia, jeho milá (Helena Košická), Acroteleutia, kurtizána (Darina Poldaufová), Mulfidipa, její služka (Ľuba Blaškovičová), Cario, kuchař (Ján Švec) a otrok (Bohuš Petrík).

Připravil Československý rozhlas Košice v roce 1981 (65 min.). Repríza 7. 6. 2015 v cyklu Rozhlasová hra na nedeľu (SRo 3 Rádio Devín).

Pozn.: Původní název Miles gloriosus, česky Chlubivý vojín nebo také Chlubivý voják, případně Chlubný vojín, nebo též Tlučhuba. Antická římská komedie, ve které žoldnéř Pyrgopolinik unese zamilovanému mladíkovi dívku, mladíkovu otrokovi se podaří milence znovu spojit a vojákovi zajistit výprask. Je to komedie o milostném neúspěchu poživačného člověka, chvástala, který žije pro jídlo, pití a milostné pletky. Plautův „chlubivý voják“ byl předobrazem Shakespearovy postavy jménem Falstaff např. ve hře „Veselé paničky windsorské“. „Chlubivý voják“ je klasická postava chvastouna, mluvky, který se rád vychloubá svými vojenskými úspěchy. Miles gloriosus má v literárním díle často kompoziční dosah, jenž je dán už tím, že svou nadměrnou až agresívní mluvností zabírá značnou část textu. Jeho protipólem bývá chytrý (mazaný) sluha nebo otrok. Roku 1533 (1535?) předvedli Plautova „Chlubivého vojáka“ studenti v Praze.